Tadeáš Hájek z Hájku

Tadeáš Hájek z Hájku

(po r. 1525 Praha – 1. 9. 1600 Praha). Akademickou dráhu zahájil jako profesor matematiky na pražské univerzitě. Byl mj. osobním lékařem císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. a protomedikem království českého. Vydal několik pojednání o kometách (byla po něm pojmenována planetka a kráter na měsíci). Stýkal se s významnými učenci, např. Tychonem Brahem a Janem Keplerem. Je autorem tří lékařských rozprav a překladatelem monumentálního herbáře P. O. Matthioliho do češtiny.  Chci vědět víc
Jan Jessenius

Jan Jessenius

(27. 12. 1566 Vratislav – 21. 6. 1621 Praha). od roku 1594 působil jako profesor lékařství a chirurgie ve Wittenbergu a v Rostocku. od roku 1608 byl osobním lékařem císařů Rudolfa II. a Matyáše II. v letech 1600 a 1605 provedl v Rečkově koleji v Praze veřejné pitvy, jejichž popis poprvé vyšel tiskem jako přednášky. v období 1617–1620 byl rektorem a kancléřem pražské univerzity. Zapojil se do protihabsburského odboje a spolu s jeho ostatními představiteli byl v roce 1621 popraven na Staroměstském náměstí.
Jan Marcus Marci z Kronlandu

Jan Marcus Marci z Kronlandu

(13. 6. 1595 Lanškroun – 10. 4. 1667 Praha). od roku 1626 působil jako profesor na pražské lékařské fakultě. Proslul nejen jako významný odborník v oblasti teoretické medicíny (je autorem řady ceněných spisů) a úspěšný lékař, ale i jako fyzik – zejména svými prioritami v mechanice a optice. Osobně se znal mj. s W. Harveyem, s jehož objevem krevního oběhu seznámil naši veřejnost prostřednictvím disertace jednoho ze svých žáků (J. Forbergera). Byl členem anglické královské společnosti nauk.  Chci vědět víc
Jiří Procháska

Jiří Procháska

(10. 4. 1749 Blížkovice – 17. 7. 1820 Vídeň). Jako profesor anatomie, fyziologie a očního lékařství působil nejprve na vídeňské univerzitě, řádnou profesuru získal v roce 1778 na univerzitě pražské. Všechny obory, kterým se věnoval, obohatil svými publikacemi. Jeho nejvýznamnější práce, v níž objevným způsobem pojednal o nervovém reflexu, vyšla v roce 1784 v Praze. Procháskova učebnice fyziologie vyšla třikrát a byla používána na evropských lékařských fakultách.  Chci vědět víc
Jan Evangelista Purkyně

Jan Evangelista Purkyně

(18. 12. 1787 Libochovice – 28. 7. 1869 Praha). Náš nejvýznamnější biolog a lékař. Patří k zakladatelům moderní fyziologie, biologie, embryologie, histologie, farmakologie, srovnávací anatomie a antropologie. Ohlas vzbudila už jeho dizertace z r.1818 o vidění. v letech 1819–1822 pracoval jako prosektor a asistent v anatomickém ústavu. Poté odešel do Vratislavi, kde působil jako profesor fyziologie. do Prahy se vrátil v r. 1849. s Purkyňovým jménem je spojena řada objevů. Mj. jako první popsal živočišnou buňku coby základní stavební jednotku tkání.
Karel Rokytanský

Karel Rokytanský / Carl Rokytansky / Rokitansky

(11. 2. 1804 Hradec Králové – 23. 7. 1878 Vídeň). Tři roky studoval medicínu na pražské fakultě a následně přešel na vídeňskou. v letech 1834–1875 zde působil jako profesor patologické anatomie. Je považován za jednoho ze zakladatelů tohoto oboru. Provedl více než 60.000 pitev, o nichž vedl vzorné protokoly. S jeho jménem je spojena řada onemocnění (např. polyarteriosis nodosa, zánětlivý původ aterosklerózy).  Chci vědět víc
Jan Horbaczewski

Jan Horbaczewski

(15. 5. 1854 Zubnice (u Drinopolu) – 24. 5. 1942 Praha). Roku 1883 se stal prvním profesorem lékařské chemie na české lékařské fakultě. Coby asistent vídeňské lékařské fakulty provedl v roce 1882 jako první na světě syntézu kyseliny močové z močoviny a glycinu. Napsal první českou učebnici lékařské chemie.  Chci vědět víc
Rudolf Jedlička

Rudolf Jedlička

(20. 2. 1869 Lysá nad Labem – 26. 10. 1926 Harrachov-Nový Svět). od roku 1907 byl profesorem chirurgie, v roce 1922 se stal naším prvním profesorem rentgenologie a radiologie; byl průkopníkem těchto nových oborů v Evropě. Charismatická osobnost s hlubokým sociálním cítěním, zakladatel ústavu pro léčbu a výchovu mrzáků.  Chci vědět víc
Vilém Laufberger

Vilém Laufberger

(29. 8. 1890 Turnov – 29. 12. 1986 Praha). Světově uznávaný fyziolog a biochemik, v letech 1936–1953 byl přednostou fyziologického ústavu pražské fakulty, poté přednostou Laboratoře pro vyšší nervovou činnost ČSAV. Byl průkopníkem endokrionologie; v roce 1934 objevil feritin.
Jan Janský

Jan Janský

(3. 4. 1873 Praha – 8. 9. 1921 Černošice). Profesor psychiatrie a zástupce přednosty psychiatrické kliniky. Založil likvorologickou laboratoř a jako první u nás se věnoval biochemickému a serologickému výzkumu mozku. Ve svém habilitačním spise přispěl k objevení čtyř krevních skupin.  Chci vědět víc
Karel Raška

Karel Raška

(17. 11. 1909 Strašín – 21. 11. 1987 Praha). Světově uznávaný mikrobiolog a epidemiolog. Působil nejprve na pražské fakultě, od roku 1952 v AVČR a v letech 1963–1970 i ve WHO. Zde byl vedoucím úspěšného programu, který vedl k eradikaci varioly.  Chci vědět víc
Arnold Pick

Arnold Pick

(20. 7. 1851 Velké Meziříčí – 4. 4. 1924 Praha). od roku 1886 byl profesorem a prvním přednostou německé psychiatrické kliniky v Praze. Významný badatel v psychiatrii a neurologii. Založil pražskou neurologickou školu, která patřila spolu s mnichovskou k nejvýznamnějším na světě. S Pickovým jménem je spojeno několik objevů (Pickův svazek, Pickova demence, Kahler-Pick syndrom).  Chci vědět víc
František Heřmanský

František Heřmanský

(22. 2. 1916 Praha – 8. 12. 1980 Praha). Významný český internista-hematolog. od roku 1950 působil na 1. interní klinice LF UK. V roce 1959 společně s P. Pudlákem popsal syndrom poruchy tvorby pigmentu spojený s krvácivostí – později byl nazván syndrom Heřmanský-Pudlák.  Chci vědět víc
Vincenc A. Bochdalek

Vincenc A. Bochdalek / Bohdalek

(11. 2. 1801 Skřípov – 3. 2. 1883 Litoměřice). Významný anatom a patolog. v roce 1840 se stal prvním profesorem patologické anatomie u nás, poprvé začal tento obor přednášet a založil i jeho muzeum. Učinil několik objevů – foramen Bohdaleki, hernia Bohdaleki, ganglion Bohdaleki.  Chci vědět víc
Vilém Dušan Lambl

Vilém Dušan Lambl

(5. 12. 1824 Letiny – 25. 2. 1895 Varšava). Profesor patologické anatomie a vnitřního lékařství; působil v Charkově, Varšavě a Praze. Objevil a popsal původce průjmového onemocnění, který byl na jeho počest později nazván Giardia lamblia.  Chci vědět víc
Václav Treitz

Václav Treitz

(9. 4. 1819 Hostomice – 27. 8. 1872 Praha). Profesor patologické anatomie. Zasloužil se o postavení moderního ústavu (U Nemocnice 4); světový ohlas mu přinesla jeho práce o kýlách – Treitzova hernie je dodnes známá všem medikům.  Chci vědět víc
Gottfried Ladislav Rittershain

Gottfried Ladislav Rittershain / Rittershayn

(12. 5. 1820 Lvov – 20. 8. 1883 Zhořelec). Profesor dětského lékařství. Proslul mj. prací o rachitis, v níž dokazoval, že se nejedná jen o chorobu kostí, ale celkovou. V roce 1878 popsal dermatitis exfoliative.  Chci vědět víc
Otto Kahler

Otto Kahler

(8. 1. 1849 Praha – 24. 1. 1893 Vídeň). Profesor vnitřního lékařství na německé lékařské fakultě, od roku 1889 na fakultě vídeňské. Vynikající klinik, který měl velmi široký vědecký záběr; s jeho jménem spojen např. Kahler-Pick syndrom či Kahlerova choroba (myelom multiplex).  Chci vědět víc
Milan Hašek

Milan Hašek

(4. 10. 1925 Praha – 14. 11. 1984 Praha). Lékař, biolog a imunolog. v letech 1945–1949 byl asistentem na LF UK, od roku 1950 pak v ČSAV. Je spolutvůrcem objevu imunologické tolerance ve stejné době jako Meedawar, jeho objev a rovnocennost s Meedawarem nedávno popsal časopis Nature.  Chci vědět víc
Hans Chiari

Hans Chiari

(4. 9. 1851 Vídeň – 5. 6. 1916 Štrasburk). Profesor patologické anatomie na německé fakultě v Praze, v roce 1906 odešel do Štrasburku. Věnoval se otázkám patologicko-anatomickým, histologickým a bakteriologickým. Popsal např. syndrom Budd-Chiariho.  Chci vědět víc
Jan Brod

Jan Brod

(19. 5. 1912 Nový Jičín – 10. 2. 1985 Hannover). Internista, kardiolog a zakladatel moderní české nefrologie a nefrokardiologie. Po srpnu 1968 odešel do exilu.  Chci vědět víc