*
  1. Rozsah nekrosy. Objemné nekrosy, s výjimkou mozkové tkáně a některých nádorových stavů, persistují. Monocelulární nekrosy, nebo obecně nekrosy malého rozsahu, jsou efektivně likvidovány fagocytosou.
  2. Charakter tkáně postižené nekrosou, dané jejím chemickým složením a tedy "digestibilitou". V tomto smyslu je velmi příznivým momentem vysoké percentuelní zastoupení polárních lipidů v mozkové tkáni, které jsou snadno hydrolysovatelné sadou lipas gliálních fagocytů. Na druhé straně existují tkáně, které jsou degradovatelné minimálně, zvláště mají-li vysoký obsah některých skleroproteinů. Příkladem je kůže pro vysoký obsah keratinu v epidermis a kolagenu a elastinu v koriu. Dalším příkladem je kostní tkáň s vysokým obsahem kolagenu impregnovaného anorganickou minerální fází, která se velmi těžko autolyticky degraduje. Může se pouze lokálně "zarakvit", t.j. vhojit ohraničením novotvořenou kostní tkání.
  3. Stupeň inhibice hydrolytických enzymů, např. etiologické agens nekrosy. Jediným definovatelným agens v tomto smyslu jsou produkty mykobakterií, inhibující rozpad kaseosní nekrosy).
  4. Intensita heterolysy (viz níže) zprostředkované sekundární zánětlivou reakcí, která je u nekros (ne u apoptosy, viz dále) pravidelným jevem.