Jestliže se medicína stává základním biologickým oborem, který se nachází ve skutečné informační a technologické explozi, je zcela zřejmé, že staré, tradiční vysoké školství může těžko v nové situaci obstát. Především bude nutné překonat vžitý "isolacionismus", logicky daný převážně praktickým zaměřením a diagnostickým (rutinním) způsobem myšlení. Avšak, ať to zní jakkoliv paradoxně, paušální zaměření na diagnosu a na standardní terapii zejména ve vrcholných zdravotnických institucích představuje velmi málo za situace, kdy je podstata nemocí stále do značné míry neznámá a kdy jejich objasňování skýtá možnosti efektivnějšího zákroku. Podpora této tendence je konec konců součástí lékařského slibu. Jistě není třeba příliš zdůrazňovat, že především fakultní nemocnice jsou vedle vrcholného diagnostického a léčebného zaměření i místy relevantního studia nemocí. Právě spojení s fakultou by to mělo tento proces podmiňovat a katalyzovat.
Budou však lékařské fakulty schopny zaujímat čelné místo v aktivní produkci významných poznatků? Osobně se domnívám, že to bude dosti problematické vzhledem k poměrně malé úrovni jejich biomedicínského výzkumu. Nejlepší šanci obstát budou mít fakulty, opírající se o silnou biomedicínskou základnu, tedy o výzkumně silné tzv. "teoretické ústavy", a o síť výzkumných laboratoří na ústavech a klinikách. Platí-li, že velmi cenným nepřímým ukazatelem stavu výzkumu v určité instituci je, mimo jiné, kvalita a zaměření doktorandského studia, není situace na lékařských fakultách v České republice v tomto smyslu příliš optimistická. Jen tento bod by si zasloužil podrobný rozbor v kontextu rodící se národní vědní politiky.
Myslím, že se správně domnívám, že základem efektivního biomedicinského výzkumu je a zejména bude intensivní spolupráce lékařských fakult s fakultami přírodovědeckými, nemluvě o pracovištích AVČR a dalších výzkumných institucích. Je však jasné, že by věci nejvíce prospělo spojení lékařských fakult (jejich teoretických ústavů) s fakultami přírodovědeckými. Pak by byl zajištěn dokonalý základ pro rozvoj teoretické base lékařství, na kterém je závislý pokrok lékařství praktického.
Ještě k pojmu biomedicínský. Obsahem pojmu biomedicínský je integrace lékařského a přírodovědného pohledu, což nelze od sebe bez negativních důsledků separovat. Asi málo si uvědomujeme, že podstata "homo sapiens" není lékařská, ale biologická a veškerý pokrok v lékařství bude závislý na rozvoji přírodních věd a biotechnologii. Vzpomeňme kritik na adresu "specialistů na jeden orgán" a "jeden úzký problém" a proklamací o nutnosti celostního pohledu. Právě pohled na člověka v rámci eukaryontní říše je nejcelostnějším přístupem. Pro "nelékařská" pracoviště je a bude biomedicínský výzkum nesmírně atraktivní pro svou možnost obrovského zdroje poznání. Není přehnané tvrzení, že efektivita v poznávání doposud neznámých buněčných funkcí v rámci cíleného biomedicínského výzkumu je ve srovnání s klasickým základním výzkumem (curiosity driven research, tedy v zásadě výzkum cílený pouze zvídavostí badatele) obdivuhodně vysoká a má na svém kontě za několik posledních let stovky nových lokusů a genů a jejich produktů (statistiky uvádějí, že zhruba každý týden jeden).
Obavám se rovněž, že medicína budoucnosti nebude jednoduše srozumitelná. Těžiště poznání bude na molekulární úrovni a tam se bude odehrávat maximum expertisy. Takto zaměřený "komplement" bude intelektuálním centrem klinik. Bude se tím lišit od současného komplementu, který je servisního typu. Legitimní je i otázka, kdo bude takovou medicínu učit, jak se tyto změny promítnout do atestací. Bude-li platit, že vysokoškolský pedagog na lékařské fakultě by měl být vrcholně vzdělán a výzkumně aktivní, hledá se odpověď velmi obtížně. Pokud by šel vývoj tak, že se učitelé budou rekrutovat z řad absolventů tradičních LF a vývoj biomedicíny půjde dosavadním způsobem, může být kvalita výuky asi taková, jako když cizí řeč učí člověk, který nabyl její znalosti při turistických nákupech. Jak asi snadné bude doktorské biomedicínské studium na LF?
Myslím, že úvahy o propojování lékařských fakult s fakultami přírodovědnými jsou pro budoucnost velmi přínosné. V zahraničí, zejména zaoceánském, jsou takového instituce známy jako "Schools of Graduate (PhD) Studies". Jsou sdruženy do universitních kempusů, v naprosté většině moderně koncipovaných. Jako člen University Karlovy musím se zármutkem prohlásit, že za patnáct let po politické přeměně je i pojem nový kempus stále vágně probírán a to pouze na úrovni ideové. I toto samo o něčem svědčí. "To není dobře, to neskončí se dobře" (citát). Myslím, že jsou to závažná témata pro diskuse nejen v Lékařské Akademii.
V této souvislosti považuji za vhodné se zmínit o současném politickém trendu preferenčně financovat výzkum spojený s ekonomickým využitím. Těžko lze mít zásadní námitku za předpokladu, že věda je na takové úrovni, že dokáže produkovat významné výsledky z nichž řada je komerčně zajímavá a jejichž produkce je hodna zvláštní finanční dotace. To je obecný pohled, který má naznačit, že věda na vysoké úrovni může produkovat spontánně nejen teoreticky důležité výsledky (s perspektivním využitím), ale na zakázku i výsledky pro bezprostřední praktické využití. Oboje vychází z vysoké profesionální úrovně, která spojuje jak vysokou intelektuální úroveň (znalost oboru) s vysokou úrovní a robustností technickou (metodickou). Co lze očekávat v oblasti lékařského výzkum? Jestliže pomineme vývoj diagnostických, např. zobrazovacích technik, které patří do oblasti technického vývoje a vývoj léků, který je doménou farmaceutických firem (pro svoji finanční náročnost), zbývá moderní a efektivní základní (tj. cílený) lékařský výzkum od kterého nutno očekávat nové poznatky objasňující biochemickou a molekulární podstatu nemoci včetně rozvoje znalostí vývojové biologie. Takovýto výzkum bude předpokladem pro vývoj sofistikovaných diagnostických a terapeutických přístupů. V návaznosti na shora zmíněné je samozřejmé, že toto lze očekávat od molekulárně biologického výzkumu vysoké úrovně. Ve vědecky vyspělých zemích to není problém a průmyslová sféra, žádostivá inovací úspěšně bombarduje výzkumné teamy universit a výzkumných institucí svými nápady a obráceně vědci, ovlivněni vidinou dostředivého finančního toku své vynikající schopnosti uplatňují podobně. Blíže jistě není třeba. V našich podmínkách je situace poněkud jiná. Na otázku jaký je současný stav naší vědy lze říci, že naše věda není ani dobrá ani špatná. Rozhodně není silná. Problém je v tom, že u nás je jen pár skutečně vynikajících vědců (pár = řádově desítky). Na to jaké množství by tu mělo být je to žalostně málo. Navíc je lékařská věda na fakultních pracovištích universit eufemisticky řečeno, zaměřená převážně vysoce odborně a nemá významnější výzkumný charakter. V tomto stavu to není příliš vhodný partner pro průmysl, který ale není u nás, alespoň v podvědomí nás všech, náročným zadavatelem. Myslím, že nejvhodnějším postupem je posílit vědu tím nejracionálnějším způsobem, o kterém jsem se zmiňoval jinde. Robustní dobré vědě lze zadat úkoly nejrůznějšího druhu a úspěch bude velmi pravděpodobně úměrný výši finanční dotace. V případě lékařského výzkumu je to podpora základního, lépe řečeno cíleného molekulárně biologického výzkumu objasňujícího podstatu nemoci. To nepůjde bez celé řady zásadních změn shora zmiňovaných.
Vzhledem k tomu, že lékařský výzkum je součástí základního biologického výzkumu, je zcela zřejmé, že ke změnám v organizaci a hodnocení výsledků na základě celosvětového tlaku dříve nebo později dojde. Určitě bude zásadně prospěšné, když dříve.