3. Neuromediátory

Neuroaktivní látky (mediátory, působky) lze dělit na neuromediátory, neuromodulátory a neurohormony. Neuromediátory jsou látky uvolňované z neuronu do synaptické štěrbiny a ovlivňující aktivitu (excitovatelnost) pouze jedné nebo několika prostorově blízkých buněk (jiného neuronu nebo svalové buňky). Zajišťují tak mezibuněčný přenos nervového signálu. Z chemického hlediska se jedná především o monoaminy, aminokyseliny a peptidy. Kritéria pro identifikaci neuromediátoru jsou uvedena v tabulce. Neurohormony jsou hormony syntetizované a uvolňované nervovým systémem, tj. jsou to látky přenášené krví ke vzdáleným cílovým buňkám, jejichž aktivitu ovlivňují. Klasickými neurohormony jsou oxytocin a vasopressin. Rozdělení na neuromediátory a neurohormony lze považovat za zastaralé, neboť je známo, že řada neuropeptidů působí nejen dálkově jako neurohormony, ale i lokálně jako neuromediátory; podobně některé klasické neuromediátory se mohou uvolňovat do krevního oběhu a působit jako hormony.

Syntéza neuromediátorů spočívá v enzymové úpravě jednoduchých prekurzorů, které se do neuronů dostávají obvykle ve spolupráci s gliovými buňkami. Nově syntetizované nebo zpětně vychytané neuromediátory jsou uloženy do synaptických váčků (1000 až 100000 molekul na váček). Většina váčků vzniká v somě v Golgiho aparátu, někdy ve hladkém endoplazmatickém retikulu. Část váčků může vzniknout pinocytózou membrány, což je inverzní proces k fúzi váčku s presynaptickou membránou při uvolnění mediátoru do štěrbiny. Jinou teorií pro mechanismus uvolnění je vznik póru pro neuromediátor při kontaktu váčku a presynaptické membrány.

 

3.1 Hlavní třídy neuromediátorů v mozku

Klasické neuromediátory (viz tabulka) jsou lokálně syntetizované v nervových zakončeních. Potřebné enzymy vznikají v buněčném těle - v hrubém endoplazmatickém retikulu. Označení „klasické“ se používá proto, že jejich funkce v neuronech byla objevena dříve, než pro neuropeptidy.

Neuropeptidové neuromediátory (viz tabulka) jsou syntetizované v buněčném těle neuronu. Zájem o peptidy jako neuromediátory byl podnícen odhalením endorfinů, jakožto endogenních opiátových peptidů v mozku; významný v psychiatrii je např. b-endorfin, který má úlohu v pociťování bolesti a je uvolňován z hypofýzy v odezvě na stres. Jsou spojeny s G proteiny.

Jednotlivé neurony mohou obsahovat a uvolňovat více než jeden neuromediátor - klasický neuromediátor může mít i několik kotransmiterů (obvykle neuropeptidů).


 

Kritéria pro identifikaci neuromediátoru

1. je přítomen ve vysokých koncentracích v presynaptických nervových zakončeních

2. presynaptický neuron jej syntetizuje

3. neuron jej při depolarizaci membrány uvolňuje v dostatečném množství a existuje mechanismus pro ukončení jeho působení

4. i při exogenní aplikaci vyvolává fyziologické účinky odpovídající normální synaptické transmisi

5. existuje specifický receptor

 

 

Známé a možné klasické neuromediátory

Systém

Mediátor

Pozn.

cholinergní

acetylcholin

 

aminokyselinergní

GABA

dekarboxylací glutamové kys.

 

asparagová kys.

(sůl=aspartát)

 

glutamová kys.

(sůl=glutamát)

 

glycin

 

 

homocystein

cystein®cystin®homocystein

monoaminergní

 

 

katecholaminy

dopamin

tyrosin®DOPA®dopamin®

 

noradrenalin

®noradrenalin®adrenalin

 

adrenalin

 

indolaminy

tryptamin

 

 

serotonin

tryptofan®5-hydroxytryptofan®

®serotonin (5-HT)

jiné odvozené od ak

histamin

dekarboxylací histidinu

 

taurin

cystein®cysteamin®taurin

purinergní

adenosin

 

 

ADP

 

 

AMP

 

 

ATP

 

 

 

Některé peptidové neuromediátory

(neuropeptidy)

Systém

Mediátor

peptidergní

 

peptidové

látka P (substance P, SP)

 

neurokinin A

 

neurokinin B

 

neuropeptid Y (NY)

 

neurotensin

 

polypeptid uvolňující gastrin (bombesin)

 

neuromedin B

 

cholecystokinin (CCK)

 

galanin

opiodní

enkefaliny (met-, leu-)

 

dynorfiny

 

vasoaktivní intestinální polypeptid (VIP)

 

hypofyzární peptid aktivující adenylátcyklázu (PACAP)