Neuroaktivní látky (mediátory, působky) lze dělit na neuromediátory, neuromodulátory a neurohormony. Neuromediátory jsou látky uvolňované z neuronu do synaptické štěrbiny a ovlivňující aktivitu (excitovatelnost) pouze jedné nebo několika prostorově blízkých buněk (jiného neuronu nebo svalové buňky). Zajišťují tak mezibuněčný přenos nervového signálu. Z chemického hlediska se jedná především o monoaminy, aminokyseliny a peptidy. Kritéria pro identifikaci neuromediátoru jsou uvedena v tabulce. Neurohormony jsou hormony syntetizované a uvolňované nervovým systémem, tj. jsou to látky přenášené krví ke vzdáleným cílovým buňkám, jejichž aktivitu ovlivňují. Klasickými neurohormony jsou oxytocin a vasopressin. Rozdělení na neuromediátory a neurohormony lze považovat za zastaralé, neboť je známo, že řada neuropeptidů působí nejen dálkově jako neurohormony, ale i lokálně jako neuromediátory; podobně některé klasické neuromediátory se mohou uvolňovat do krevního oběhu a působit jako hormony.
Syntéza neuromediátorů spočívá v enzymové úpravě jednoduchých prekurzorů, které se do neuronů dostávají obvykle ve spolupráci s gliovými buňkami. Nově syntetizované nebo zpětně vychytané neuromediátory jsou uloženy do synaptických váčků (1000 až 100000 molekul na váček). Většina váčků vzniká v somě v Golgiho aparátu, někdy ve hladkém endoplazmatickém retikulu. Část váčků může vzniknout pinocytózou membrány, což je inverzní proces k fúzi váčku s presynaptickou membránou při uvolnění mediátoru do štěrbiny. Jinou teorií pro mechanismus uvolnění je vznik póru pro neuromediátor při kontaktu váčku a presynaptické membrány.
Klasické neuromediátory (viz tabulka) jsou lokálně syntetizované v nervových zakončeních. Potřebné enzymy vznikají v buněčném těle - v hrubém endoplazmatickém retikulu. Označení „klasické“ se používá proto, že jejich funkce v neuronech byla objevena dříve, než pro neuropeptidy.
Neuropeptidové neuromediátory (viz tabulka) jsou syntetizované v buněčném těle neuronu. Zájem o peptidy jako neuromediátory byl podnícen odhalením endorfinů, jakožto endogenních opiátových peptidů v mozku; významný v psychiatrii je např. b-endorfin, který má úlohu v pociťování bolesti a je uvolňován z hypofýzy v odezvě na stres. Jsou spojeny s G proteiny.
Jednotlivé neurony mohou obsahovat a uvolňovat více než jeden neuromediátor - klasický neuromediátor může mít i několik kotransmiterů (obvykle neuropeptidů).
Kritéria pro identifikaci neuromediátoru
|
1.
je přítomen ve vysokých koncentracích v presynaptických nervových
zakončeních |
|
2.
presynaptický neuron jej syntetizuje |
|
3.
neuron jej při depolarizaci membrány uvolňuje v dostatečném množství
a existuje mechanismus pro ukončení jeho působení |
|
4.
i při exogenní aplikaci vyvolává fyziologické účinky odpovídající
normální synaptické transmisi |
|
5.
existuje specifický receptor |
Známé a možné klasické neuromediátory
|
Systém |
Mediátor |
Pozn. |
|
cholinergní |
acetylcholin |
|
|
aminokyselinergní |
GABA |
dekarboxylací
glutamové kys. |
|
|
asparagová
kys. |
(sůl=aspartát) |
|
|
glutamová
kys. |
(sůl=glutamát) |
|
|
glycin |
|
|
|
homocystein |
cystein®cystin®homocystein |
|
monoaminergní |
|
|
|
katecholaminy |
dopamin |
tyrosin®DOPA®dopamin® |
|
|
noradrenalin |
®noradrenalin®adrenalin |
|
|
adrenalin |
|
|
indolaminy |
tryptamin |
|
|
|
serotonin |
tryptofan®5-hydroxytryptofan® ®serotonin (5-HT) |
|
jiné
odvozené od ak |
histamin |
dekarboxylací
histidinu |
|
|
taurin |
cystein®cysteamin®taurin |
|
purinergní |
adenosin |
|
|
|
ADP |
|
|
|
AMP |
|
|
|
ATP |
|
Některé peptidové neuromediátory
(neuropeptidy)
|
Systém |
Mediátor |
|
peptidergní |
|
|
peptidové |
látka P
(substance P, SP) |
|
|
neurokinin
A |
|
|
neurokinin
B |
|
|
neuropeptid
Y (NY) |
|
|
neurotensin |
|
|
polypeptid
uvolňující gastrin (bombesin) |
|
|
neuromedin
B |
|
|
cholecystokinin
(CCK) |
|
|
galanin |
|
opiodní |
enkefaliny
(met-, leu-) |
|
|
dynorfiny |
|
|
vasoaktivní
intestinální polypeptid (VIP) |
|
|
hypofyzární
peptid aktivující adenylátcyklázu (PACAP) |