Oxid dusnatý (NO) působí jako mediátor v imunitním systému, vasomotorice i neurotransmisi. Jako přenašeč v CNS byl poprvé rozpoznán teprve v roce 1988. Nejvýznamnější odlišností NO od jiných mediátorů je jeho schopnost difundovat volně a rychle přes membrány, tzn. působit na okolní buněčné elementy bez ohledu na anatomické spojení. NO je nestabilní volný radikál s poločasem několika sekund; přesto je při šíření z bodového zdroje schopen ovlivnit okolí do vzdálenosti asi 170 mm (určeno z teoretického modelu). Je možné, že působení NO je řízeno na úrovni aktivity cílových struktur.
Hlavním fyziologickým „receptorem“ pro NO v CNS i v periferii je hemový zbytek asociovaný s rozpustnou formou guanylátcyklázy. NO a cyklický guanozinmonofosfát (cGMP) jsou pravděpodobně funkčními partnery v CNS. Úloha cGMP v CNS dosud není dobře známa, na rozdíl od účinků v hladkých svalech a krevních destičkách, kde vede k relaxaci a k inhibici agregace.
Možné funkce a účinky NO v CNS jsou uvedeny v tabulce. NO může způsobit zvýšené uvolňování různých neuromediátorů, např. stimulace NMDA receptoru glutamátem vede ke vstupu Ca2+ do postsynaptické části, Ca2+ se váže na kalmodulin a ten potom aktivuje syntázu NO (NOS); vzniklý NO difunduje do presynaptické části, kde aktivuje rozpustnou guanylátcyklázu, která zvyšuje koncentraci cGMP, což vede ke zvýšenému uvolňování glutamátu. NO může regulovat aktivitu dalších enzymů, např. zvyšuje aktivitu cyklooxygenáz, což jsou enzymy limitující rychlost syntézy prostaglandinů, tromboxanu A2 a prostacyklinu z kyseliny arachidonové. Dlouhodobé působení vysokých koncentrací NO zprostředkované indukovatelnou NOS (např. při imunologické odezvě), může vést ke ztrátě aktivity řady enzymů.
V širším měřítku má NO úlohu v učení, cítění, sexuálním chování, v modulaci senzorických a motorických cest a v neurodegenerativních procesech (za patologických podmínek může pravděpodobně NO generovaný nadměrně při stimulaci glutamátových receptorů zprostředkovat buněčnou smrt).
Biosyntéza NO vyžaduje příslušný enzym - syntázu oxidu dusnatého (NOS), substrát - L-arginin, vzdušný O2 a NADPH. Aktivita NOS byla zjištěna v mozku, míše, retině, srdci, zažívacím traktu, nadledvinkách, epifýze i jinde. Nejvyšší aktivity NOS byly zatím zjištěny v mozku, kde je tento enzym široce rozšířen - srovnatelně s glutamátem a GABA. Podobnou distribuci má i akumulace cGMP vzniklého v odezvě na NO. Na buněčné úrovni je distribuce NOS a tohoto cGMP spíše komplementární (neurony syntetizující NO jsou často odlišné od neuronů akumulujících cGMP); NO tedy zřejmě účinkuje primárně jako mezibuněčný přenašeč. Za normálních podmínek se NOS v CNS vyskytuje převážně v neuronech.
NOS se vyskytuje ve třech známých formách označovaných jako neuronální, indukovatelná a endotelová (viz tabulka). Neuronální NOS (nNOS) se vyskytuje v neuronech konstitutivně, je závislá na Ca2+ a kalmodulinu. Její aktivace je tedy spojena: 1. se stimulací postsynaptických receptorů vedoucí ke vtoku Ca2+ nebo k uvolnění Ca2+ z vnitrobuněčných zásob (především NMDA receptorů, ale i mnoha dalších), 2. s akčními potenciály vyvolávajícími vtok Ca2+ do presynaptických zakončení přes napěťově řízené Ca2+-kanály.
Indukovatelná NOS (iNOS) byla v CNS zjištěna v astrocytech a mikrogliích; pevně váže kalmodulin a její aktivita proto nezávisí na změnách Ca2+. Přispívá k neurotoxicitě zprostředkované NO. Enzym je exprimován po transkripční indukci a tvoří NO mnohem větší rychlostí, než druhé dva typy NOS. Regulace a exprese iNOS v CNS není dosud jasná, v periferních buňkách se NO generované iNOS zřejmě podílí na imunologické odezvě k patogenům.
Endotelová NOS (eNOS) byla zjištěna v endotelových buňkách, kde je exprimována konstitutivně. Byla však nalezena i v neuronech v CNS.
Předpokládaná úloha NO ve funkci CNS
(buněčné a molekulární mechanismy)
přenos
signálu |
NO jako
mezibuněčný přenašeč (primární funkce) |
aktivace
rozpustné guanylátcyklázy -
tvorba cGMP |
|
zvýšení
aktivity cyklooxygenáz |
|
snížení
aktivity řady enzymů |
|
neuronální
funkce |
modulace
iontových kanálů |
vliv
(obvykle pozitivní) na uvolňování neuromediátorů z presynaptických
zakončení |
|
inhibice
uptake některých neuromediátorů |
|
interakce
s neuromediátorovými receptory (NMDA) |
|
neuroendokrinní
funkce |
vliv na
sekreci různých hormonů (¯) |
synaptická
plasticita |
možný
mezibuněčný mediátor v LTP |
úloha v
indukci LTD |
|
lokální
tok krve v mozku |
zvýšení |
(podle Garthwaite J.: TiNS 18 (2) 51-52, 1995; Garthwaite J., Boulton C.L.: Annu. Rev. Physiol. 57, 683-706, 1995)
Izoformy syntázy oxidu dusnatého
(NOS)
izoforma
NOS |
neuronální (mozková) |
indukovatelná nezávislá na zvýš. Ca2+ |
endotheliální konstitutivní |
označení |
nNOS, ncNOS,
bNOS, NOS-I |
iNOS,
mNOS, macNOS, NOS-II |
eNOS,
ecNOS, NOS-III |
distribuce |
rozpustná frakce buněčných
nebo tkáňových homogenátů |
rozpustná frakce buněčných
nebo tkáňových homogenátů |
většinou asociována s
endotheliálními buněč. membránami |
lokalizace |
v neuronech CNS, ale i v periferii,
svalech, ... |
zřejmě každá jaderná buňka
je schopna exprese iNOS |
výhradně ve vaskulárním
endotheliu |
(podle Griffith O.W., Stuehr D.J.: Annu. Rev. Physiol. 57, 707-736, 1995)