3.7 Oxid dusnatý

Oxid dusnatý (NO) působí jako mediátor v imunitním systému, vasomotorice i neurotransmisi. Jako přenašeč v CNS byl poprvé rozpoznán teprve v roce 1988. Nejvýznamnější odlišností NO od jiných mediátorů je jeho schopnost difundovat volně a rychle přes membrány, tzn. působit na okolní buněčné elementy bez ohledu na anatomické spojení. NO je nestabilní volný radikál s poločasem několika sekund; přesto je při šíření z bodového zdroje schopen ovlivnit okolí do vzdálenosti asi 170 mm (určeno z teoretického modelu). Je možné, že působení NO je řízeno na úrovni aktivity cílových struktur.

Hlavním fyziologickým „receptorem“ pro NO v CNS i v periferii je hemový zbytek asociovaný s rozpustnou formou guanylátcyklázy. NO a cyklický guanozinmonofosfát (cGMP) jsou pravděpodobně funkčními partnery v CNS. Úloha cGMP v CNS dosud není dobře známa, na rozdíl od účinků v hladkých svalech a krevních destičkách, kde vede k relaxaci a k inhibici agregace.

Možné  funkce a účinky NO v CNS jsou uvedeny v tabulce. NO může způsobit zvýšené uvolňování různých neuromediátorů, např. stimulace NMDA receptoru glutamátem vede ke vstupu Ca2+ do postsynaptické části, Ca2+ se váže na kalmodulin a ten potom aktivuje syntázu NO (NOS); vzniklý NO difunduje do presynaptické části, kde aktivuje rozpustnou guanylátcyklázu, která zvyšuje koncentraci cGMP, což vede ke zvýšenému uvolňování glutamátu. NO může regulovat aktivitu dalších enzymů, např. zvyšuje aktivitu cyklooxygenáz, což jsou enzymy limitující rychlost syntézy prostaglandinů, tromboxanu A2 a prostacyklinu z kyseliny arachidonové. Dlouhodobé působení vysokých koncentrací NO zprostředkované indukovatelnou NOS (např. při imunologické odezvě), může vést ke ztrátě aktivity řady enzymů.

V širším měřítku má NO úlohu v učení, cítění, sexuálním chování, v modulaci senzorických a motorických cest a v neurodegenerativních procesech (za patologických podmínek může pravděpodobně NO generovaný nadměrně při stimulaci glutamátových receptorů zprostředkovat buněčnou smrt).

 

Biosyntéza NO vyžaduje příslušný enzym - syntázu oxidu dusnatého (NOS), substrát - L-arginin, vzdušný O2 a NADPH. Aktivita NOS byla zjištěna v mozku, míše, retině, srdci, zažívacím traktu, nadledvinkách, epifýze i jinde. Nejvyšší aktivity NOS byly zatím zjištěny v mozku, kde je tento enzym široce rozšířen - srovnatelně s glutamátem a GABA. Podobnou distribuci má i akumulace cGMP vzniklého v odezvě na NO. Na buněčné úrovni je distribuce NOS a tohoto cGMP spíše komplementární (neurony syntetizující NO jsou často odlišné od neuronů akumulujících cGMP); NO tedy zřejmě účinkuje primárně jako mezibuněčný přenašeč. Za normálních podmínek se NOS v CNS vyskytuje převážně v neuronech.

NOS se vyskytuje ve třech známých formách označovaných jako neuronální, indukovatelná a endotelová (viz tabulka). Neuronální NOS (nNOS) se vyskytuje v neuronech konstitutivně, je závislá na Ca2+ a kalmodulinu. Její aktivace je tedy spojena: 1. se stimulací postsynaptických receptorů vedoucí ke vtoku Ca2+ nebo k uvolnění Ca2+ z vnitrobuněčných zásob (především NMDA receptorů, ale i mnoha dalších), 2. s akčními potenciály vyvolávajícími vtok Ca2+ do presynaptických zakončení přes napěťově řízené Ca2+-kanály.

Indukovatelná NOS (iNOS) byla v CNS zjištěna v astrocytech a mikrogliích; pevně váže kalmodulin a její aktivita proto nezávisí na změnách Ca2+. Přispívá k neurotoxicitě zprostředkované NO. Enzym je exprimován po transkripční indukci a tvoří NO mnohem větší rychlostí, než druhé dva typy NOS. Regulace a exprese iNOS v CNS není dosud jasná, v periferních buňkách se NO generované iNOS zřejmě podílí na imunologické odezvě k patogenům.

Endotelová NOS (eNOS) byla zjištěna v endotelových buňkách, kde je exprimována konstitutivně. Byla však nalezena i v neuronech v CNS.

 


Předpokládaná úloha NO ve funkci CNS

(buněčné a molekulární mechanismy)

přenos signálu

NO jako mezibuněčný přenašeč (primární funkce)

aktivace rozpustné guanylátcyklázy - tvorba cGMP

zvýšení aktivity cyklooxygenáz

snížení aktivity řady enzymů

neuronální funkce

modulace iontových kanálů

vliv (obvykle pozitivní) na uvolňování neuromediátorů z presynaptických zakončení

inhibice uptake některých neuromediátorů

interakce s neuromediátorovými receptory (NMDA)

neuroendokrinní funkce

vliv na sekreci různých hormonů (­¯)

synaptická plasticita

možný mezibuněčný mediátor v LTP

úloha v indukci LTD

lokální tok krve v mozku

zvýšení

(podle Garthwaite J.: TiNS 18 (2) 51-52, 1995; Garthwaite J., Boulton C.L.: Annu. Rev. Physiol. 57, 683-706, 1995)


 

Izoformy syntázy oxidu dusnatého (NOS)

izoforma NOS

neuronální (mozková)

indukovatelná

nezávislá na zvýš. Ca2+

endotheliální konstitutivní

označení

nNOS, ncNOS, bNOS, NOS-I

iNOS, mNOS, macNOS, NOS-II

eNOS, ecNOS,

NOS-III

distribuce

rozpustná frakce buněčných nebo tkáňových homogenátů

rozpustná frakce buněčných nebo tkáňových homogenátů

většinou asociována s endotheliálními buněč. membránami

lokalizace

v neuronech CNS, ale i v periferii, svalech, ...

zřejmě každá jaderná buňka je schopna exprese iNOS

výhradně ve vaskulárním endotheliu

(podle Griffith O.W., Stuehr D.J.: Annu. Rev. Physiol. 57, 707-736, 1995)