4. Receptory

Receptor je makromolekula specializovaná na přenos informace. Je definován jako vazebné místo s funkčními vztahy. Funkčními vztahy se při synaptickém přenosu nervového signálu rozumí procesy, které jsou vyvolané vazbou neuromediátoru nebo jeho agonisty a které vedou ke změně propustnosti synaptické membrány pro určité ionty. Receptorový komplex obvykle zahrnuje: 1) rozpoznávací místo, ke kterému se specificky váže látka, na níž je receptor citlivý; 2) transdukční prvek, který převádí signál o navázání aktivující látky; 3) efektorový systém, který zajišťuje buněčnou odezvu.

4.1 Regulace receptorů

Receptory jsou dynamické systémy, které se mohou přizpůsobovat a vyrovnávat tak např. změny v dostupnosti neuromediátorů. Některé receptory mají velmi krátký poločas existence, např. benzodiazepinové receptory jen několik hodin.

Rozlišují se dva typy regulace receptorů:

1. regulace změnou počtu receptorů – snížení (downregulace), či zvýšení (upregulace) počtu receptorových vazebných míst pro agonisty v odezvě na fyziologickou stimulaci receptoru;
2. regulace vlastností receptorů, tj. odezvy na stimulaci receptoru, která může být ovlivněna vzájemnými vztahy mezi různými receptory.

Většinou je však rozlišování těchto dvou typů regulace umělé; např. desenzitizace může být způsobena oběma mechanismy. Desenzitizací se rozumí snížení odezvy na interakci agonisty s receptorovým vazebným místem. Homologní desenzitizace vzniká obvykle při kontinuální expozici receptorů jejich mediátorem nebo látkou specificky interagující s tímto receptorem; heterologní desenzitizace může vzniknout při interakci aktivních látek se systémem druhých poslů.

Přizpůsobení (adaptace) receptorů zahrnující především regulaci počtu receptorů může vést k těmto základním jevům:

1. reaktivní (kompenzační) hyperfunkce: kompenzace nedostatečné buněčné odezvy způsobené snížením dostupnosti neuromediátoru (např. při depresivní poruše); jedná se o základ hypersenzitivity, která může vzniknout, když se obnoví dostupnost neuromediátoru při zvýšené denzitě receptorů (např. při přesmyku do manické fáze u maniodepresivní poruchy);
2. sekundární hypofunkce: při nedostatku určitého neuromediátoru dojde k současnému snížení počtu odpovídajících receptorů (Alzheimerova, Huntingtonova, Parkinsonova choroba);
3. adaptivní hypofunkce: vzniká při hyperaktivitě (nadměrném nebo častém uvolňování) určitého neuromediátoru; dochází k desenzitizaci v důsledku snížení jak počtu receptorů, tak jejich schopnosti vyvolat odpověď na stimulaci;

sekundární hyperfunkce: odezva na nadbytek neuromediátoru; nastává v určitých fázích některých onemocnění (např. při schizofrenii je zvýšení dopaminergní inervace doprovázeno současným zvýšením D₂ receptorů) a při intoxikace léky (např. amfetaminy).

Přizpůsobení receptorů

(podle Lopez D. et al.: The Essential Brain. Current Topics in Science and Medicine. Merck 1991)

Regulace receptorů

Mechanismy desenzitizace