4. Receptory

Receptor je makromolekula specializovaná na přenos informace. Je definován jako vazebné místo s funkčními vztahy. Funkčními vztahy se při synaptickém přenosu nervového signálu rozumí procesy, které jsou vyvolané vazbou neuromediátoru nebo jeho agonisty a které vedou ke změně propustnosti synaptické membrány pro určité ionty. Receptorový komplex obvykle zahrnuje: 1) rozpoznávací místo, ke kterému se specificky váže látka, na níž je receptor citlivý; 2) transdukční prvek, který převádí signál o navázání aktivující látky; 3) efektorový systém, který zajišťuje buněčnou odezvu.

 

4.1 Regulace receptorů

Receptory jsou dynamické systémy, které se mohou přizpůsobovat a vyrovnávat tak např. změny v dostupnosti neuromediátorů. Některé receptory mají velmi krátký poločas existence, např. benzodiazepinové receptory jen několik hodin.

 

Rozlišují se dva typy regulace receptorů:

  1. regulace změnou počtu receptorů – snížení (downregulace), či zvýšení (upregulace) počtu receptorových vazebných míst pro agonisty v odezvě na fyziologickou stimulaci receptoru;
  2. regulace vlastností receptorů, tj. odezvy na stimulaci receptoru, která může být ovlivněna vzájemnými vztahy mezi různými receptory.

Většinou je však rozlišování těchto dvou typů regulace umělé; např. desenzitizace může být způsobena oběma mechanismy. Desenzitizací se rozumí snížení odezvy na interakci agonisty s receptorovým vazebným místem. Homologní desenzitizace vzniká obvykle při kontinuální expozici receptorů jejich mediátorem nebo látkou specificky interagující s tímto receptorem; heterologní desenzitizace může vzniknout při interakci aktivních látek se systémem druhých poslů.

 

Přizpůsobení (adaptace) receptorů zahrnující především regulaci počtu receptorů může vést k těmto základním jevům:

  1. reaktivní (kompenzační) hyperfunkce: kompenzace nedostatečné buněčné odezvy způsobené snížením dostupnosti neuromediátoru (např. při depresivní poruše); jedná se o základ hypersenzitivity, která může vzniknout, když se obnoví dostupnost neuromediátoru při zvýšené denzitě receptorů (např. při přesmyku do manické fáze u maniodepresivní poruchy);
  2. sekundární hypofunkce: při nedostatku určitého neuromediátoru dojde k současnému snížení počtu odpovídajících receptorů (Alzheimerova, Huntingtonova, Parkinsonova choroba);
  3. adaptivní hypofunkce: vzniká při hyperaktivitě (nadměrném nebo častém uvolňování) určitého neuromediátoru; dochází k desenzitizaci v důsledku snížení jak počtu receptorů, tak jejich schopnosti vyvolat odpověď na stimulaci;

sekundární hyperfunkce: odezva na nadbytek neuromediátoru; nastává v určitých fázích některých onemocnění (např. při schizofrenii je zvýšení dopaminergní inervace doprovázeno současným zvýšením D2 receptorů) a při intoxikace léky (např. amfetaminy).

 

Přizpůsobení receptorů

(podle Lopez D. et al.: The Essential Brain. Current Topics in Science and Medicine. Merck 1991)

 

Regulace receptorů

1. regulace změnou počtu receptorů

2. regulace vlastností receptorů

   

Mechanismy desenzitizace

změny ve spojení podjednotek aktivních molekul

(fosforylací, ribosylací, změnou membránových lipidů, atd.)

tvorba poslů, kteří aktivují látky působící inhibičně na receptor 

tvorba receptorových shluků nebo jejich rozptylování

(zprostředkováno cytoskeletem)

internalizace receptorů

(endocytózou)