Apologie učebnice

 
Rozsypal Hanuš
Základy infekčního lékařství
brožovaná, 572 str.,
1. vydání
ISBN 9788024629322
cena: 460 Kč

Dovolte mi přestavit vám učebnici Základy infekčního lékařství, která vás bude provázet po třítýdenní blok předmětu Infekční lékařství a z níž se budete připravovat ke zkoušce.

Více než 70 kapitol lze rozdělit do tří částí. První z nich seznamuje s obecnými zákonitostmi infekcí (resp. infekčního procesu), jejich diagnostikou, profylaktickými opatřeními, ale zejména léčbou – všeobecnými opatřeními a zejména antibiotiky (nebo obecněji antiinfektivy). Studium antibiotik je důležité pro infektologii, bude se vám hodit pro zkoušku z farmakologie, řadu klinických oborů, ale znalost antibiotik je nezbytná pro lékaře většiny klinických oborů. Antibiotika jsou skupinou léků hojně preskribovaných napříč lékařskými obory. Poměrně stagnující vývoj antibiotik je i zárukou, že nabyté znalosti nemusíte kompletně přehodnotit po pěti nebo deseti letech (s čímž musíte počítat u mnoha jiných skupin léků). Je rovněž nutné si uvědomit výjimečné postavení antibiotik mezi ostatními léky: jejich předepisováním sice léčíme pacienta, možná jej zachraňujeme, ale současně ovlivňujeme mikroby v celé populaci. Svým momentálním jednáním rozhodujeme o budoucím účinku antibiotik a naopak (svým neuváženým postupem) zhoršujeme prognózu budoucích nemocných. Obecný úvod k antibiotikům nebo kapitola o nozokomiálních infekcích by zasloužily doplnění o vysvětlení módního termínu stewardship antibiotik. V knize si připomenete i očkování a ti, kteří se učili na hygienu epidemiologii, si zopakují opatření při výskytu infekcí. Na repetitorium mikrobů v učebnici není prostor a ve výuce čas. Druhá – hlavní – část učebnice systematicky popisuje jednotlivé infekční choroby podle orgánových systémů. Pro připravenost na stáže můžete postupovat podle pořadí kapitol v učebnici, pro připravenost k seminářům přiberte kapitolu mimo pořadí. Problémem mohou být multisystémové infekce, které se objevují ve výkladu vícekrát. Určitá dávka syntézy se po zkoušce z mikrobiologie u studentů 4. ročníku předpokládá. Struktura kapitol je stejná: po všeobecném, nezávazném a spíše motivačním úvodu následuje definice a rozdělení, poznámky k etiologii a patogenezi, popř. patologické fyziologii celého okruhu nemocí. Samostatně je vyzdvižen dopad dané skupiny infekcí na organismus – tedy komplikace a následky. Pak jsou popsány jednotlivé syndromy, resp. nozologické jednotky. Pořadí popsaných jednotek respektuje anatomii (od centra k periferii, od hlavy k patě), etiologii (od obecného popisu jednotky k speciálním nozologickým jednotkám podle původce, nejprve bakteriální, pak virové, mykotické a nakonec parazitární nebo nejasné etiologie). K podrobně popsaným jednotkám jsou formou poznámky připojeny stručné popisy nemocí souvisejících buď etiologií, nebo s podobným klinickým obrazem. Po popisu jednotlivých infekčních nemocí je zařazen popis typických vyšetření a diagnostický postup. U mnoha témat je doplněna obecná charakteristika léčby popř. poznámky k profylaxi a prevenci. Závěrem je popsána současná praxe v organizaci péče o nemocné z daného okruhu infekcí. Třetí část knihy zahrnuje popis infekcí u vybraných skupin nemocných.

Struktura textu je otevřená, pevně hierarchická a pro každý oddíl totožná. Zamýšlené shrnutí a cvičební otázky na konci kapitol zůstaly nenaplněnou představou, protože by dále navýšily rozsah, který je už nyní hraniční pro pohodlné přečtení před zkouškou. Tabulky jsou nedílnou součástí výkladu. Vhodným doplňkem, i když jen v učebnicové kvalitě, jsou obrázky, které samy vydají na 30 stránek. K didaktické výbavě chybí vysvětlující vývojové diagramy a grafy dynamiky sérologických markerů. Ty si musí student doplnit z jiných pramenů a konfrontovat s (doufám srozumitelným) slovním popisem. Teplotní křivky se dají nalézt v učebnicích interní propedeutiky.

Přestože je učebnice relativně nová, začala se rodit před asi pěti lety a do tisku byla odevzdána před více než dvěma roky, mnohé skutečnosti jsou už překonány. Obecně se rozšířily možnosti molekulárně biologické diagnostiky – v učebnici není uvedena již využívaná přímá diagnostika horečky dengue nebo epidemické parotitidy.

Pasáž o virostaticích proti viru hepatitidy C zasluhuje přepracovat. Budoucí vývoj naznačený v poznámce pod boxem se naplnil jen v některých situacích, jinde byl vývoj netušený a nepředvídatelný. Z přímo působících antivirotik (DAA), krom jednoznačně uvedených v učebnici, obstály tyto preparáty asunaprevir (Sunvepra), daklatasvir (Daklinza) a dasbuvir (Exviera), a kombinace: paritaprevir + ombitasvir (Viekirax), ledipasvir + sofosbuvir (Harvoni), grazoprevir + elbasvir (Zepatier) a velpatasvir + sofosbuvir (Epclusa). Léčba hepatitidy C se přesouvá k těmto antivirotikům, naopak od interferonových režimů se upouští. S tím souvisí možnost zkrátit kapitolu o interferonu. Také antiretrovirová léčba (ART) doznala významných změn. Zahájení léčby se obecně neodkládá (do poklesu CD4+ lymfocytů pod 500, resp. 350 buněk/µl) a nabízí se prakticky každému po diagnóze infekce HIV. Zásadní místo v arzenálu ART zaujímá tenofovir alafenamid fumarát (TAF, jako samostatný preparát Vemlidy), který nahrazuje dosud široce používaný tenofovir disoproxyl fumarát (TDF, Truvada). Takže se do léčby dostávají kombinace s TAF a mnohé jsou preferovanými režimy (v kombinacích jako Descovy, Genvoya a Odefsey). Naopak nabídka antibiotik se tak bouřlivě nevyvíjí, a proto je kapitola stále relativně moderní. Oproti podobným přehledům antibiotik v učebnici nejsou opomenuta ani antimykotika a antiparazitika. Z novějších antibiotik stojí za připomenutí ceftolozan s tazobaktamem (Zerbaxa) pro svůj výjimečný efekt na pseudomonády a díky farmakokinetice i závdavek pro léčbu obtížně léčitelné pseudomonádové pneumonie.

Kvůli obavám z nepřiměřeného rozsahu jsem redukoval kapitoly o kožních parazitózách (např. svrabu, pedikulóze), supurativní hydrosadenitidě nebo rickettsiových (purpurových) horečkách. Vzhledem k postavení fekální bakterioterapie v léčbě klostridiové kolitidy by si zasloužil bližší popis metody, snad na úkor popisu odběru duodenální šťávy. Dnes bych asi vrátil původně připravenou, ale v závěrečných úpravách textu vyřazenou divertikulitidu. Prohloubil se význam muskuloskeletálních infekcí, spondylodiscitidy a infekce totální endoprotézy zasluhují podrobnější výklad a konkrétnější doporučení. Kapitola o sepsi vyžaduje přepracování vzhledem k nové definici sepse (Sepsis-3). V této definici se již nepovažují za podstatné projevy systémové zánětlivé odpovědi (SIRS), ale selhání vitálních funkcí, čímž je lépe vystižena podstata sepse (deregulovaná a sebepoškozující odpověď) a přiblížení se praxi (ne SIRS, ale orgánové selhání je důvodem zavedení postupů intenzivní péče). Otázka rozšíření diferenciální diagnostiky horečky nejasné etiologie zůstává otevřená. Nebyly popsány Chagasova nemoc, trypanosomóza, žlutá zimnice a lepra, krátkou zmínku by zasluhovaly už kvůli všeobecné informovanosti. Pro případné druhé vydání by se snad hodila nová kapitola o zdravotních problémech ve světě. Krátce po vydání učebnice byl popsán výskyt mikrocefalie v Jižní Americe a prokázána souvislost s infekcí virem Zika. Tato skutečnost zasluhuje doplnit mezi infekce v těhotenství, které jsou mimochodem (dle mého soudu) popsány pečlivě a prakticky. V kapitole o infekcích gravidních žen by mohlo být upozornění na škodlivý efekt malárie a Chagasovy nemoci.

Leccos tedy v knize chybí: někde kvůli omezování rozsahu, jindy nevědomě. Věřím, že naopak oceníte některé kapitoly, které byste v literatuře jen obtížně hledali – paretické neuroinfekce, postupy v intenzivní péči infekčně nemocných, prakticky pojatou léčbu průjmových onemocnění u kojenců apod.

V závěrečných čteních unikly některé chyby. Překlepy jdou i na vrub kvalitě redakční práce. Nešťastné jsou nedůsledné opravy fyzikálních jednotek, kde se na více místech objevuje malé m místo řecké souhlásky µ [mí] – velikost kapének tak překvapuje obrovskými rozměry. Vlastní nepozorností jsem maltskou horečku pojmenoval morbus Melitensis místo febris Melitensis. Inkubační doba pásového oparu je samozřejmě bezpředmětná (omylem je přepsána z kapitoly Plané neštovice).

Doufám, že budete shovívaví k nedostatkům a chybám učebnice. Pokud ji porovnáte s předchozími učebnicemi, zjistíte, že se podstatně liší. Není jen aktualizací, není jen obměnou existujících, není překladem zahraniční učebnice, ale vydává se samostatnou cestou a snaží se maximálně vyhovět nárokům praxe. Věřím, že se v učebnici budete snadno orientovat, oblíbíte si ji a naleznete v ní mnoho poučení.

Hodně radosti z poznání a úspěch při zkoušce z infekčního lékařství vám přeje

autor učebnice