Před první světovou válkou bylo vydáno několika zdravotních zákonů nejen pro ambulantní, ale i nemocniční péči. Praha dostala nové veřejné i soukromé nemocnice a ústavy. V 80.letech 19.století (1884-1888) pražská obec zřídila při epidemii neštovic a cholery infekční nemocnici v chorobinci na Karlově. Úporně se ale bránila vybudování trvalé infekční nemocnice. Pro všeobecnou nemocnici na Karlově znamenalo velké ulehčení, když v roce 1905 získala vinohradská nemocnice moderní infekční pavilon. V roce 1903 převzalo město Praha do své správy libeňskou infekční nemocnici s 44 lůžky. V roce 1910 pak bylo rozhodnuto o stavbě Jubilejní nemocnice královského hl. m. Prahy u příležitosti oslavy 80.narozenin J. V. císaře a krále Františka Josefa I. v Libni na Bulovce. Výnosem z roku 1912 bylo určeno, že nemocní s nakažlivými chorobami, jako jsou neštovice, cholera, skvrnitý tyfus aj. mají být léčeni v malých izolačních nemocnicích v Libni na Bulovce a nikoliv ve všeobecné nemocnici. Infekční oddělení na Bulovce bylo vybudováno v letech 1913-1914. Veřejná všeobecná nemocnice na Bulovce byla pak odevzdána veřejnosti 21.6.1931. V letech 1926-1934 bylo postaveno několik dalších nových pavilonů. Problémem začínal být již nevyhovující infekční pavilon. Bylo zde 160 lůžek, které byly organizačně přičleněny k internímu oddělení v letech 1931-1934 vedenému prof. MUDr. K. Weberem (1890-1971). Zakladatelem oboru infekčního lékařství byl prof. MUDr. J. Procházka (1896-1967). Přípravné práce pro nový infekční pavilon začaly v roce 1935 a budova byla dokončena v roce 1940. Profesor Procházka se podílel na jeho projektu i vybudování. Předpokládaný počet lůžek byl 200-250.

Dobový snímek z roku 1947

První nemocní s dětskou obrnou (30-40 osob) byli přijati do ještě ne zcela dokončeného pavilonu v r.1939 z rozhodnutí pana profesora. K infekčnímu pavilonu patřila tzv. "stará infekce" (kde nyní sídlí oddělení mikrobiologické, hematologické a hemodialýza). Byli zde rovněž hospitalizováni infekčně nemocní. Třetí součástí byl tzv. "domeček" (tzv. budova infekční vrátnice), původní pražské infekční a karanténní oddělení (v současnosti je zde lékařská první pomoc).

      Během druhé světové války byly první případy skvrnitého tyfu léčeny v r.1943 v "domečku". K ošetřování se dobrovolně přihlásila jedna lékařka, sestry byly losovány. Pan profesor i ošetřující personál se chránili kromě kombinéz a masek sérem rekonvalescentů! Vzhledem k obavám z infekčních nemocí nikdo z gestapa do budov s tímto provozem nevkročil a vězně zde hlídali čeští policisté. Protože v dubnu 1945 vypukla skvrnivka v koncentračním táboře v Terezíně, byly chystány zásoby léků a jídla a odvšivování v "domečku". Vše se hodilo a bylo využito. Transport smrti ze severu do Rakouska zastavil v Bubnech a odtud mělo být transportováno na infekci 15 vězňů. Během noci dne 30.4.1945 jich bylo autobusy přivezeno 384. Za 5 dní bylo celkem přijato 613 osob nemocných skvrnivkou, břišním tyfem, úplavicí, pneumoniemi, flegmónami aj.! Transport do Rakouska nedojel; na bubenečském nádraží zmizel i se strážci. Nemocnice byla obsazena vojsky SS a ti ze střechy plicního pavilonu stříleli po každém, kdo se objevil na cestách v nemocnici a stříleli i po personálu infekčního pavilonu. Muselo být tedy zatemněno a personál se pohyboval vnitřkem budovy. V této situaci se ukázala prozřetelnost zásob. Po příjezdu tanků Rudé armády k Vychovatelně (dne 9.5.1945) začala stoupat obložnost. Např. dne 30.4.1945 bylo již s výše vyjmenovanými diagnózami 240 nemocných, během několika týdnů došlo k vzestupu na 1200 pacientů, které ošetřovalo sedm lékařů a dva ordináři.

      Mimořádně nepříznivá epidemiologická situace po ukončení 2. světové války si vynutila vznik tzv. "infekční skupiny" vedené panem profesorem MUDr. J. Procházkou a složené z infekcionistů a epidemiologů. Tato skupina měla k dispozici 1262 lůžek, dle situace i více. Pro nemocné záškrtem byl určen bývalý klášter, pak chorobinec na Karlově (180 lůžek). Menší oddělení na Švábkách (Karlín) fungovalo jako odsunová nemocnice pro záškrt. Byla zabrána nemocnice u Apolináře. Infekčně nemocní leželi ve školách v Libni, Vršovicích, Podolí i Praze II. Postupným zvládnutím situace byly tyto "filiálky" postupně zrušeny. Celkem bylo "infekční skupinou" léčeno 3000 vězňů 11 národností z nejrůznějších koncentračních táborů. Serologicky a kultivačně se podařilo potvrdit 986 skvrnivek (Weil-Felixovou reakcí), 376 břišních tyfů (kultivačně a Widalovou reakcí), 117 dyzenterií a řada dalších onemocnění. Od roku 1949-1953 zůstalo ještě bývalé neurologické sanatorium v Bubenči, kde byla léčena spála a později (do r. 1957) virové hepatitidy dětí. V současné době patří infekčním chorobám jen "nový pavilon". Vznikem Lékařské fakulty hygienické došlo k oddělení klinické základny této fakulty, kterou vedl v letech 1952-1978 prof. MUDr. V. Kredba, CSc. (1911-1982). Prof. MUDr. J. Procházka zůstal přednostou klinické základny pro fakultu pediatrickou a všeobecného lékařství. Vedením samostatného oddělení ÚNZ NVP byla v r.1954 pověřena prim. MUDr. M. Bradáčová (*1913), jejím nástupcem byl v letech 1979-1997 doc. MUDr. J. Vaništa, CSc. (*1934). Od roku 1980 se toto oddělení stalo základnou subkatedry infekčních nemocí Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Vedením byla v r.1997 pověřena doc. MUDr. V. Marešová, CSc. (*1943). Od roku 1967 vedl celý provoz prof. MUDr. V. Kredba, CSc. spolu s klinickým primářem. V této funkci se v tzv. "novém" pavilonu vystřídali: MUDr. A. Traplová-Kottová, MUDr. N. Málková, MUDr. B. Kott, MUDr. A. Lobovská, MUDr. A. Kottová, ostatní viz dále.

Profesor Kredba (uprostřed) se svými spolupracovníky: prim. Bradáčovou (vlevo od něj), as. Kalinou, svojí manželkou, vrchní sestrou a staničními sestrami

      Rozšíření výuky na lékařských fakultách a růst počtu posluchačů vedl k tomu, že v 70. letech postupně vznikly jednotlivé infekční kliniky:

• I. infekční klinika Fakulty dětského lékařství UK (FDL UK, nyní 2. LF UK), vedená prof. MUDr. J. Havlíkem, DrSc. (*1928)
• II. infekční klinika Lékařské fakulty hygienické UK (LFH UK, nyní 3. LF UK), přednosta prof. MUDr. V. Vacek, DrSc. (*1929)
• III. infekční klinika Fakulty všeobecného lékařství UK (FVL UK, nyní 1. LF UK), přednosta prof. MUDr. K.Kouba, DrSc. (1928-1987)

      V léčebné péči kliniky pracují jako celek, každá z nich má svá specifická odborná i badatelská zaměření. Klinickým primářem byl do r.1996 MUDr. M. Novák, CSc. (*1932). Od roku 1996 dosud je v této funkci prim. MUDr. H. Roháčová (*1954).

Současné vedení klinik:

• I. infekční klinika 2. LF UK- doc. MUDr. V. Marešová, CSc. (*1943), ve funkci od r. 1994
• II. infekční klinika 3. LF UK - as. MUDr. J. Beneš, CSc. (*1954), ve funkci od r. 1995
• III. klinika infekčních a tropických nemocí 1. LF UK - doc. MUDr. A. Lobovská, CSc. (*1936).

      Vývoj na 1. LF UK byl složitější, po úmrtí prof. MUDr. K. Kouby, DrSc. byla v roce 1987 pověřena vedením kliniky na necelé dva roky doc. MUDr. E. Sixtová, CSc. (1928-1992), v letech 1989-1991 pak doc. MUDr. V. Marešová, CSc. (*1943), na základě konkurzního řízení byla pak v únoru 1991 jmenována nynější přednostka doc. MUDr. A. Lobovská, CSc. (*1936). V tomto roce bylo děkanem 1. LF UK připojeno ke klinice oddělení tropické medicíny a změněn název kliniky na III. kliniku infekčních a tropických nemocí. Od r.1993 je součástí kliniky i Laboratoř tropických parazitóz (Studničkova 7, Praha 2), vedená RNDr. E. Nohýnkovou, PhD. Od roku 1985 se také zabýváme vyšetřováním a léčením osob HIV/AIDS. Vedoucí AIDS centra je doc. MUDr. M. Staňková, CSc.

      Rozvoj anesteziologicko-resuscitační péče u klinicky závažných průběhů infekčních nemocí si vynutil vznik infekční jednotky intenzivní péče (JIP, 1991). Vedoucím lékařem byl MUDr. M. Kolář, nyní je v této funkci MUDr. M. Helcl.

       Celá infekční klinika má 9 standardních oddělení, z toho 2 dětská, používaná pro nemocné s přenosnými chorobami, u kterých je nezbytná hospitalizace. Život ohrožující komplikace infekčních chorob se řeší na jednotce intenzivní péče. Na klinikách se vyučuje infektologie všech tří pražských lékařských fakult a je základním pracovištěm postgraduální výuky infektologie. Centrální ambulance byla pro zvýšení kvality péče přemístěna z přízemí do IV. patra. Pracují zde ambulance pro chronická onemocnění a následné stavy (pro neuroinfekce, zoonózy, únavový syndrom, lymskou borreliózu, antirabickou profylaxi, vrozené infekce, infekce herpetickými viry, importované nákazy a další), samostatná je ambulance pro osoby s HIV/AIDS. Infekční klinika je superkonziliárním pracovištěm v oboru infekčních nemocí včetně HIV/AIDS. Je plánováno vybudování jednotky pro vysoce virulentní nákazy (např. hemoragické horečky, plicní mor apod.). Vedle předsunutých rutinních pracovišť komplementu (biochemie, likvorologie, rentgen) provoz dále zahrnuje dvě specializované laboratoře: laboratoř buněčné imunologie (s průtokovým cytometrem) (při 1. LF UK, vedoucí MUDr. M. Holub) a výzkumnou laboratoř neuroborreliózy (při 2. LF UK, vedoucí MUDr. D. Pícha, CSc.). Na septické stanici (při 3. LF UK) je přístroj k časné detekci růstu bakterií v hemokulturách a jiném biologickém materiálu (BACTEC). Na každém patře je operační sál, na prvním patře je elektroencefalograf (EEG). Provoz je nepřetržitý, chronické ambulance pracují dle ordinačních hodin.

      V Praze 23. 3. 2001

Literatura

• Procházka J. Budování infekčního pavilonu. Zdravotnické aktuality Ministerstva zdravotnictví č. 5. Praha 1947

Titulní list

• Hlaváčková L, Svobodný P. Dějiny všeobecné nemocnice v Praze 1790-1952 (k 200. výročí založení nemocnice). Karolinum, Praha 1990
• Svobodný P, Hlaváčková L. Pražské špitály a nemocnice. Knižnice dějin a současnosti, Praha 1999
• Kredba K. 35 let lékařem na infekční skupině a infekční klinice na Bulovce a 25 let učitelem na Lékařské fakultě hygienické KU. Praha 1977, rukopis (nepublikován)
• Havlík J. Infekční klinika (k 50.výročí FN Bulovka). Praha 1981 (místní tisk)