Infekce specifických skupin

© Hanuš Rozsypal
Neutropenie | Porucha protilátkové imunity | Porucha buněčné imunity | Potransplantační infekce | Kortikosteroidy | Infekce po splenektomii | Infekce diabetiků | Infekce toxikomanů


Oportunní patogeny

      Oportunní patogeny jsou mikroorganismy neinvazivní nebo dokonce za normálních okolností nepatogenní, které vyvolávají onemocnění většinou jen u hostitele s významnou poruchou imunity. Původci jsou některé bakterie, určité viry (zejména herpetické viry a papovaviry), řada parazitů (zvláště prvoků) a většina hub. Vnímavost k těmto infekcím je umožněna potlačením obranyschopnosti.

      S přirozeným snížením obranyschopnosti se setkáváme u novorozenců, velmi starých lidí a gravidních žen.



Neutropenie (Neutropenia)

Definice: Pokles polymorfonukleárních leukocytů (PMN) <500/mm3 vedoucí k závažnému riziku infekcí.

Výskyt: Neutropenie se uplatňuje u pacientů s akutní leukémií, v indukční fázi chemoterapie, po aktinoterapii a u pacientů v časné fázi (přibližně první měsíc) po transplantaci (zejména kostní dřeně).

Etiologie: Původci infekčních komplikací neutropenie jsou

  1. Gramnegativní tyčky
    • Pseudomonas aeruginosa
    • Burkholderia cepacia
    • Citrobacter sp.
    • Acinetobacter sp. (např. A. calcoaceticus, resp. A. baumanni komplex)
    • Stenotrophomonas maltophilia
  2. Grampozitivní koky
    • Staphylococcus aureus
    • Stafylokoky koaguláza negativní (S. epidermidis)
    • Streptococcus viridans
    • Enterococcus faecalis a Enterococcus faecium
  3. Houby
    • Candida sp.
    • Aspergillus sp.
    • Jiné vzácněji (Fusarium sp., Trichosporon sp.).

Klinické manifestace: Obvykle febrilní neutropenie (= horečka s chudým fyzikálním nálezem s neutropenií), sepse, fungémie, méně často bakteriální pneumonie, nekrotizující enterokolitida, hepatolienální kandidóza, kožní infekce, perianální absces.

Terapie: Musí být velmi agresivní.


Na začátek



Porucha protilátkové imunity (Immunodeficientia humoralis)

Definice: Porucha protilátkové imunity (obvykle při hypogamaglobulinémii <2,5g/l) vede k neschopnosti opsonizovat opouzdřené bakterie.

Výskyt: Porucha protilátkové imunity provází zejména myelom a chronickou lymfatickou leukémii.

Etiologie: Původci infekčních komplikací poruchy protilátkové imunity jsou různé opouzdřené bakterie:

Pozn.: Pacienti s myelomem však překvapivě netrpí pneumokokovými infekcemi jako jiní pacienti s poruchou buněčné imunity.

Klinické manifestace: Respirační infekce (mesotitida, sinusitida, bakteriální pneumonie), gastrointestinální infekce (gastroenteritida), infekce močových cest, kožní infekce, neuroinfekce (hnisavá meningitida).


Na začátek



Porucha buněčné imunity (Immunodeficientia cellularis)

Definice: Porucha buněčné imunity (obvykle s poklesem T lymfocytů <1000/mm3 nebo CD4+ lymfocytů <500-200/mm3) vytváří podmínky pro vznik infekcí převážně intracelulárními mikroorganismy.

Výskyt: Porucha buněčné imunity se uplatňuje zejména u HIV infekce, Hodgkinovy nemoci, trichocelulární leukémie, může být navozena imunosupresivní terapií, a nastupuje asi za měsíc po orgánových transplantacích, event. po transplantaci kostní dřeně. Z poškození buněčné imunity jsou zvláště riziková lymfocytotoxická cytostatika, která významně snižují počet CD4+ lymfocytů.

Etiologie: Mikroorganismy vyvolávající onemocnění u osob s převažující poruchou buněčné imunity jsou obvykle typické oportunní patogeny:

  1. Bakterie
    • Mycobacterium tuberculosis a atypická mykobakteria
    • Salmonella enterica
    • Legionella pneumophila
    • Listeria monocytogenes
    • Nocardia sp.
  2. Houby
    • Pneumocystis carinii
    • Candida sp.
    • Cryptococcus neoformans
    • Histoplasma capsulatum
    • Coccidioides immitis
    • Mucorales (třída Zygomycetes)
  3. Viry
    • Cytomegalovirus
    • Herpes simplex virus
    • Varicella-zoster virus
    • Epstein-Barrové virus
    • Papovaviry
  4. Paraziti
    • Toxoplasma gondii
    • Cryptosporidium parvum
    • Mikrosporidie
    • Strongyloides stercoralis

Klinické manifestace: Pneumonie (mykotická, legionelová, pneumocystová, cytomegalovirová), tuberkulóza plicní a mimoplicní, mykobakterióza plicní a diseminovaná, orogastrointestinální infekce (ezofagitida kandidová, cytomegalovirová, herpetická; intestinální kryptosporidióza, perianální celulitida či absces), hepatální infekce (cytomegalovirová hepatitida), kožní infekce (herpetické, ektyma, gangréna), neuroinfekce (hnisavá meningitida listeriová, korynebakteriální, meningitida kryptokoková, tuberkulózní), generalizované infekce (salmonelová bakterémie, fungémie [Candida, Aspergillus], cytomegalie).


Na začátek



Infekce pacientů po transplantaci

Součástí léčebných postupů při transplantaci kostní dřeně i solidních orgánů je imunosupresivní terapie. Je vedena tak, aby byla navozena tolerance vůči štěpu. Obvykle se používá kombinací cyklosporinu (Consupren, Sandimmun, Sandimmun Neoral), azathioprinu (Azamun, Imuran), gusperimu (Spanidin) a kortikosteroidů, event. ještě s podáním antilymfocytárních protilátek a aktinoterapií (před transplantací kostní dřeně). K dispozici jsou i novější imunosupresiva: tacrolimus (Prograf) či mykofenolat mofetil (CellCept).

Potransplantační infekční komplikace vznikají v důsledku tří mechanismů:
  1. Vnímavosti transplantovaného orgánu vůči infekci (locus minoris resistentiae).
  2. Expozice specifickým agens (nozokomiální mikroby, mikroorganismus v transplantovaném orgánu).
  3. Medikamentózně navozené imunosuprese (hlavně neutropenii a poruše buněčné imunity).

Klinické manifestace:

Připravuje se.

Diferenciální diagnóza: Rejekce alotransplantátu může být charakterizována horečkou, myalgiemi, artralgiemi a leukocytózou. Hlavními projevy reakce štěpu proti hostiteli (GVHR) je exantém (makulopapulózní až bulózní), bolesti břicha, zvracení, průjem (někdy i hemoragický) a elevace transamináz.

Profylaxe: Všeobecná hygienická opatření, výběr dárce a příjemce (např. CMV-negativnímu příjemci CMV-negativní štěp), chemoprofylaxe chirurgického výkonu, podávání antimikrobiálních chemoterapeutik po transplantaci (např. cotrimoxazol, acyklovir, proticytomegalovirový imunoglobulin, antimykotika).


Na začátek



Infekce pacientů léčených kortikosteroidy

Definice: Kortikosteroidy komplexně zasahují do imunitních mechanismů (funkce B- i T-lymfocytů, neutrofilů, monocytů a produkce cytokinů) a zvyšují náchylnost k řadě infekcí, zejména intracelulárními patogeny.

Výskyt: Stupeň imunosuprese koreluje s výší denní i celkové dávky.

Etiologie: K mikroorganismům vyvolávajícím onemocnění u osob na kortikoterapii patří patogeny, zejména intracelulární:

  1. Bakterie
    • Staphylococcus sp.
    • Salmonella sp.
    • Mycobacterium tuberculosis
  2. Houby
    • Candida sp.
    • Cryptococcus neoformans
    • Aspergillus sp.
    • Pneumocystis carinii
  3. Viry
    • Herpetické viry, hl. HSV, VZV

Klinické manifestace: Pneumonie (bakteriální, mykotická), plicní tuberkulóza, plicní aspergilóza, orogastrointestinální infekce (gastroenteritida), hepatální infekce (cytomegalovirová hepatitida), infekce kůže a měkkých tkání (pyodermie, herpes zoster), neuroinfekce (hnisavá meningitida, zvláště listeriová, meningitida kryptokoková), generalizované infekce (sepse).


Na začátek



Infekce u pacientů po splenektomii

Definice: Po splenektomii je narušena sekvestrace neopsonizovaných opouzdřených bakterií, tj. takových sérotypů, s kterými jedinec nepřišel nikdy do styku.

Etiologie: Těžké infekce u splenektomovaných osob bývají vyvolány některými opouzdřenými bakteriemi (Streptococcus pneumoniae, méně Haemophilus influenzae a Neisseria meningitidis). Vzácnými, ale charakteristickými původci jsou Plasmodium a Babesia.

Klinické manifestace: Perakutní (blesková) pneumokoková sepse (sepsis acutissima, overwhelming pneumococcal sepsis syndrome, overwhelming postsplenectomy infection, OPSI) zejména dětí, těžká malárie, babesióza.

Prevence: Každá splenektomie musí být přísně zvážena, při traumatu sleziny má být upřednostněna sutura před splenektomií.

Profylaxe: Očkování proti pneumokoku, meningokoku a hemofilu, chemoprofylaxe (penicilin, coamoxycilin, cotrimoxazol) po splenektomii (<3 roky) a u dětí s asplenismem (<5 roků věku).

Na začátek



Infekce diabetiků

Připravuje se.

Klinické manifestace: Pneumonie (bakteriální, mykotická), infekce močových cest, neuroinfekce (cerebrální mukormykóza), infekce kůže a sliznic (vulvovaginitida, balanitida, pyodermie, erysipel, kandidové intertrigo, dermatofytózy, herpes zoster), infekce měkkých tkání, syndrom diabetické nohy.

Infekční onemocnění může být modifikováno (vleklý průběh), naopak může dojít k snížení glukózové tolerance a dekompenzaci diabetu akutním infekčním onemocněním.

Terapie: Pro dobrou funkci imunitního systému (např. fagocytózy) je ve většině případů důležité udržování euglykémie.


Na začátek



Infekce u toxikomanů

Definice: Infekce jsou významnou stránkou škodlivosti drog. Vznikají v důsledku

Etiologie: Infekce bývají vyvolány:

  1. Bakteriemi
    • Staphylococcus aureus
    • Enterococcus faecalis
    • Pseudomonas aeruginosa
    • Serratia marcescens
    • jinými gramnegativními bakteriemi
    • orofaryngeálními komenzály
    • Mycobacterium tuberculosis
    • Treponema pallidum
    • Neisseria gonorrhoeae
  2. Houbami
    • Candida parapsilosis
    • C. albicans
  3. Viry
    • viry hepatitid A-E
    • HIV
    • papillomavirus
    • HTLV-I
    • HTLV-II

U toxikomanů je vyšší prevalence rezistentních mikroorganismů vzhledem k častému samoléčení ilegálně nabytými antibiotiky.

Klinické manifestace: Septická tromboflebitida, infekce kůže a podkoží, po hematogenní diseminaci: sepse, infekční endokarditida (hl. pravostranná se septickými embolizacemi do plic), abscesy v orgánech (renální, splenický, mozkový), osteomyelitida a septická artritida, infekce měkkých tkání (celulitida, absces, nekrozující fasciitida), pneumonie (bakteriální), mj. i aspirační, tuberkulóza plicní i mimoplicní, virové hepatitidy (A, B, C), pohlavně přenosné nemoci (syfilis, gonorea, chlamydióza, HIV infekce).

Diagnóza: Falešná negativita kultivací pro samoléčení ilegálně získanými antibiotiky. Nabídnout odběr na protilátky anti-HIV.

Diferenciální diagnóza: Falešná séropozitivita (VDRL, autoprotilátky), horečka z nečistot drog, porucha vědomí z intoxikace (může imitovat neuroinfekci), abstinenční projevy (zvracení a průjem při abstinenci heroinu), plicní edém.

Terapie: Zohlednit rezistenci k antibiotikům, toleranci analgetik a sedativ, počítat s nedodržováním léčebného režimu a svévolným předčasným ukončením léčby.

Na začátek / Top of the Page
Zápisky o infekčních nemocech / Notes on Infectious Diseases
Úvodní stránka / Home Page



Aktualizace 5. 9. 2001 © H. Rozsypal