|
| Expozice infekcím© Hanuš Rozsypal |
| Zoonózy | Nozokomiální infekce | Profesionální expozice zdravotníků | Biologické zbraně a bioterorismus |
Definice: Nozokomiální (nemocniční) infekce jsou přenosná onemocnění získaná v souvislosti s pobytem ve zdravotnickém zařízení (obvykle během hospitalizace). Nozokomiální infekce nejsou
Nespecifické nemocniční nákazy = hromadná onemocnění, která se v době epidemie vyskytují i v jiných kolektivech (respirační virová onemocnění včetně chřipky, varicela apod.).
Historie: 1847 Semmelweis: nozokomiální původ puerperální sepse, 60. léta 20. stol.: stafylokokové nozokomiální infekce.
Výskyt: Zhruba 5-10%, ale závisí na řadě okolností - narůstá s dobou pobytu ve zdravotnickém zařízení a bývá zvláště vysoká na JIP a ARO (20-50%). K dalším zařízením s častým výskytem nemocničních nákaz patří oddělení chirurgická, urologická, popáleninová, interní, porodnická, nedonošenecká, novorozenecká, kojenecká a také psychiatrické léčebny. Infekční oddělení jsou díky přísnému hygienickému režimu z tohoto hlediska relativně bezpečná.
Etiologie: Hlavními původci nozkomiálních infekcí jsou
Podmínky vzniku: Snížení odolnosti důsledkem základního onemocnění a jeho terapie (imunosuprese), zavlečení mikroorganismů při diagnostických a terapeutických výkonech, extrémy věku (novorozenci a staré osoby), délka hospitalizace a nedostatky v dodržení hygienického režimu a asepse.
Epidemiologie: Zdrojem exogenní infekce je nejčastěji ošetřující personál nebo jiný pacient, výjimečně návštěva. U endogenní infekce je zdrojem sám pacient. Primárně endogenní infekce je vyvolána mikroorganismy osídlující člověka a uplatňující se v důsledku základního onemocnění nebo diagnostických či terapeutických výkonů, sekundárně endogenní infekce vzniká propagací mikrobů, kterými byl pacient kolonizován až v nemocnici. Cesty přenosu: Inhalace, ingesce, inokulace. Řada materiálů používaných v intenzívní péči může být sama o sobě vehikulem infekce, např. kontaminovaný infúzní roztok nebo voda ve zvlhčovači dýchacího přístroje.
Klinické obrazy:
Diagnóza: Záchyt původce má rozhodující význam.
Terapie: Racionální terapie vychází z citlivosti vykultivovaných mikrobů a ze znalosti citlivosti izolátů na příslušném oddělení. Bližší informace o problémových mikroorganismech jsou v kapitole Rezistence k antibiotikům.
Prevence: Používání jednorázových pomůcek, řádné výměny arteriálních a žilních kanyl a močových katetrů, mytí rukou personálu, používání rukavic, roušek a ochranných oděvů, dodržování asepse, úzkostlivá péče o osobní hygienu pacientů, izolace nemocných a častý úklid. Prevence nozokomiálních nákaz v širším slova smyslu: zvážení indikace invazívních technik, racionální podávání antibiotik. Na infekčním oddělení: důraz na umísťování pacientů.
Profylaxe: Neexistuje. Význam selektivní dekontaminace GIT nevstřebatelnými antibiotiky je pochybný.
Opatření při výskytu: Nemocniční nákazy se hlásí hygienické službě, resp. ústavnímu hygienikovi.
Chirurgické ranné infekce
Výskyt: Tvoří 1/3 nozokomiálních infekcí. Četonost se pohybuje od 2% u aseptických ran po 40% nečistých ran.
| Typ výkonu | Popis | Příklad | Výskyt ranné infekce |
| čistý | výkony mimo trávicí či respirační trakt, bez přítomnosti tkáňového zánětu a bez technické chyby | ortopedické a neurochirurgické výkony | 2% |
| čistý-kontaminovaný | výkony na trávicím či respiračním traktu, bez výlevu obsahu dutého orgánu, drobná technická chyba | apendektomie | 8% |
| kontaminovaný | výkony v přítomnosti akutního tkáňového zánětu, výlev z dutého orgánu, traumatické rány, vážnější technická chyba | různé výkony břišní chrirugie | 15% |
| nečistý | výkon v přítomnosti hnisu, perforací orgánu, odložená léčba traumatických ran | drenáž abscesu | 40% |
Definice: Biologické agens je živý choroboplodný mikroorganismus, schopný vyvolat masové infekční onemocnění nebo otravu lidí, zvířat či rostlin.
Biologická zbraň je pomnožený a specificky adjustovaný mikroorganismus nebo mikrobiální toxin rozšířený úmyslně člověkem do lidské či zvířecí populace za účelem šíření nemoci nebo otravy. Patří mezi zbraně hromadného ničení (i když přesněji řečeno jde o zbraně hromadného zabíjení).
Biologické napadení, resp. válka je záměrné použití biologických prostředků (mikroorganismů nebo toxinů) k vyvolání onemocnění či otravy lidí, zvířat nebo rostlin v rámci organizovaného ozbrojeného boje.
Bioterorismus je úmyslné zneužití biologických prostředků (mikroorganismů nebo toxinů) k vyvolání onemocnění či otravy lidí, zvířat nebo rostlin za účelem násilného zastrašování politických odpůrců a obyvatelstva.
Cílem biologického napadení a bioterorismu jeZdrojem je kultivační médium. Příprava bojových biologických prostředků se provádí ve fermentačních tancích, plnícím zařízením se umisťuje do nosičů.
Přenos se uskutečňuje dopravou biologického prostředku a jeho záměrným šířením v populaci (často odlišným od přirozených mechanismů šíření choroby):
Jako nosiče bojových biologických prostředků přichází v úvahu bomby s padákem, střely do raketometů, hlavice interkontinentálních raket, letadla s externími barely k rozprašování náplně.
Choroby vyvolané bojovými biologickými prostředky se v mnoha epidemiologických charakteristikách liší od chorob vyvolaných stejnými původci v míru (chybí sezónnost, profesionalita, endemičnost apod.).
Použití biologické zbraně se nejspíše uskuteční diverzí (záškodnickou činností).
Původci: Požadavky na výběr agens pro použití jako biologické zbraně:Opatření při výskytu: K základním zdravotnickým opatřením k likvidaci následků použití bojových biologických prostředků patří:
Prevence: Přijetí a dodržování mezinárodních dohod o zákazu vývoje biologických zbraní, dohled nad jejich dodržováním (komisaři OSN apod.).
Profylaxe: Očkování (např. proti antraxu v armádě, zahájení plošného očkování proti variole apod.), chemoprofylaxe.
Příklady:
Vývoj biologických zbraní v Libyi, Sýrii, Číně, Iránu, Iráku, bývalém Sovětském svazu (autobiografická výpověď Dr. Kena Alibeka alias Kanatjana Alibekova, ředitele sovětského komplexu center výzkumu, výroby a skladování biologických zbraní "Biopreparát", 1979 nehoda s únikem antraxového aerosolu ve Sverdlovsku, jejímž důsledkem bylo 68 úmrtí ze 79 zasažených).
Aktivity nechvalně proslulé japonské sekty Aum Shinrikyo (= Nejvyšší pravda) (1995 útok sarinem v Tokijském metru, 1990-95 osm pokusů s rozptýlením spór antraxu a botulotoxinu v ulicích Tokia - naštěstí zcela bez obětí a pozornosti veřejnosti či medií, 1993 snaha o získání viru eboly pod zástěrkou humanitární mise v Zairu).
Rozesílání prášku s antraxovými spórami v poštovních zásilkách (2001 USA).