Před první světovou válkou bylo vydáno několik zdravotních zákonů, a to nejen pro ambulantní, ale i pro nemocniční péči. Praha dostala nové veřejné i soukromé nemocnice a ústavy. V 80. letech 19.století (1884-1888) pražská obec zřídila při epidemii neštovic a cholery infekční nemocnici v chorobinci na Karlově, ale úporně se bránila vybudování trvalé infekční nemocnice. Pro všeobecnou nemocnici na Karlově znamenalo velké ulehčení, když v roce 1905 získala vinohradská nemocnice moderní infekční pavilon. V roce 1903 převzalo město Praha do své správy libeňskou infekční nemocnici s 44 lůžky. V roce 1910 pak bylo rozhodnuto o stavbě Jubilejní nemocnice královského hl. m. Prahy u příležitosti oslavy 80. narozenin J. V. císaře a krále Františka Josefa I. v Libni na Bulovce. Výnosem z roku 1912 bylo určeno, že nemocní s nakažlivými chorobami, jako jsou neštovice, cholera, skvrnitý tyfus aj. mají být léčeni v malých izolačních nemocnicích v Libni na Bulovce a nikoliv ve všeobecné nemocnici. Infekční oddělení na Bulovce bylo vybudováno v letech 1913-1914. Veřejná všeobecná nemocnice na Bulovce byla pak odevzdána veřejnosti 21. 6. 1931. V letech 1926-1934 bylo postaveno několik dalších nových pavilonů. Problémem začínal být již nevyhovující infekční pavilon. Bylo zde 160 lůžek, které byly organizačně přičleněny k internímu oddělení v letech 1931-1934 vedenému prof. MUDr. K. Weberem (1890-1971).

Prof. MUDr. Jaroslav Procházka

Zakladatelem oboru infekčního lékařství byl docent, později profesor MUDr. J. Procházka (1896-1967). Přípravné práce pro nový infekční pavilon začaly v roce 1935 a budova byla dokončena v roce 1940. Profesor Procházka se podílel na jeho projektu i vybudování. Předpokládaný počet lůžek byl 200-250.

      První nemocní s dětskou obrnou (30-40 osob) byli přijati z rozhodnutí doc. Procházky do ještě ne zcela dokončeného pavilonu v roce 1939. K infekčnímu pavilonu patřila tzv. "Stará infekce" (kde nyní sídlí oddělení mikrobiologické, hematologické a hemodialýza). Byli zde rovněž hospitalizováni infekčně nemocní. Třetí součástí byl tzv. "Domeček" (budova "infekční vrátnice"), původní pražské infekční a karanténní oddělení (v současnosti je zde záchytná stanice).

      Během druhé světové války byly první případy skvrnitého tyfu léčeny v r. 1943 v Domečku. K ošetřování se dobrovolně přihlásila jedna lékařka, sestry byly losovány. Profesor i ošetřující personál se chránili kromě kombinéz a masek sérem rekonvalescentů! Vzhledem k obavám z infekčních nemocí nikdo z gestapa do budov s tímto provozem nevkročil a vězně zde hlídali čeští policisté. Protože v dubnu 1945 vypukla skvrnivka v koncentračním táboře v Terezíně, byly chystány zásoby léků a jídla a odvšivování v Domečku. Vše se hodilo a bylo využito. Transport smrti ze severu do Rakouska zastavil v Bubnech a odtud mělo být transportováno na infekci 15 vězňů, ale během noci dne 30. 4. 1945 jich bylo autobusy přivezeno 384. Za 5 dní bylo celkem přijato 613 osob nemocných skvrnivkou, břišním tyfem, úplavicí, pneumoniemi, flegmónami aj.! Transport do Rakouska nedojel; na bubenečském nádraží se ztratil i se strážci. Nemocnice byla obsazena vojsky SS a ti ze střechy plicního pavilonu stříleli po každém, kdo se objevil na cestách v nemocnici a stříleli i po personálu infekčního pavilonu. Muselo být tedy zatemněno a personál se pohyboval vnitřkem budovy. V této situaci se ukázala prozřetelnost zásob. Po příjezdu tanků Rudé armády k Vychovatelně (dne 9. 5. 1945) začalo stoupat vytížení lůžek. Např. dne 30. 4. 1945 bylo již s výše vyjmenovanými diagnózami 240 nemocných, během několika týdnů došlo k vzestupu na 1200 pacientů, které ošetřovalo sedm lékařů a dva ordináři.

Pohled z infekční kliniky na sporadický pavilon

      Mimořádně nepříznivá epidemiologická situace po ukončení 2. světové války si vynutila vznik tzv. "infekční skupiny" vedené profesorem MUDr. J. Procházkou, složené z infektologů a epidemiologů. Tato skupina měla k dispozici 1262 lůžek, dle situace i více. Pro nemocné záškrtem byl určen bývalý klášter, pak chorobinec na Karlově (180 lůžek). Menší oddělení na Švábkách (v Karlíně) fungovalo jako odsunová nemocnice pro záškrt. Byla zabrána nemocnice u Apolináře. Infekčně nemocní leželi ve školách v Libni, Vršovicích, Podolí i Praze II. Postupným zvládnutím situace byly tyto "filiálky" postupně zrušeny. Celkem bylo "infekční skupinou" léčeno 3000 vězňů 11 národností z nejrůznějších koncentračních táborů. Sérologicky a kultivačně se podařilo potvrdit 986 skvrnivek (Weil-Felixovou reakcí), 376 břišních tyfů (kultivačně a Widalovou reakcí), 117 dyzentérií a řada dalších onemocnění. Od roku 1949-1953 zůstalo ještě bývalé neurologické sanatorium v Bubenči, kde byla léčena spála a později (do r. 1957) virové hepatitidy dětí. V současné době patří infekčním chorobám jen "nový" pavilon.

Profesor Kredba (uprostřed) se svými spolupracovníky: prim. Bradáčovou (vlevo od něj), as. Kalinou, svojí manželkou, vrchní sestrou a staničními sestrami [zvětšit obrázek]

Vznikem Lékařské fakulty hygienické došlo k oddělení klinické základny této fakulty, kterou vedl v letech 1952-1978 prof. MUDr. V. Kredba, CSc. (1911-1982). Prof. MUDr. J. Procházka zůstal přednostou klinické základny pro Fakultu dětského lékařství a Fakultu všeobecného lékařství. Vedením samostatného oddělení ÚNZ NVP byla v r. 1954 pověřena prim. MUDr. M. Bradáčová (*1913), jejím nástupcem byl v letech 1979-1997 doc. MUDr. J. Vaništa, CSc. (*1934). Od roku 1980 se toto oddělení stalo základnou subkatedry infekčních nemocí Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Vedením byla v r. 1997 pověřena doc. MUDr. V. Marešová, CSc. (*1943). Od roku 1967 vedl celý provoz prof. MUDr. V. Kredba, CSc. spolu s klinickým primářem. V této funkci se vystřídali MUDr. A. Traplová-Kottová, MUDr. N. Málková, MUDr. B. Kott, MUDr. A. Lobovská a MUDr. A. Kottová.

      Rozšíření výuky na lékařských fakultách a růst počtu posluchačů vedl k tomu, že v 70. letech postupně vznikly jednotlivé infekční kliniky:

• I. infekční klinika Fakulty dětského lékařství UK (FDL UK, nyní 2. LF UK), vedená prof. MUDr. J. Havlíkem, DrSc. (1928-2011)
• II. infekční klinika Lékařské fakulty hygienické UK (LFH UK, nyní 3. LF UK), přednosta prof. MUDr. V. Vacek, DrSc. (1929-2004)
• III. infekční klinika Fakulty všeobecného lékařství UK (FVL UK, nyní 1. LF UK), přednosta prof. MUDr. K.Kouba, DrSc. (1928-1987)

Po prof. Havlíkovi se r. 1994 vedení kliniky ujala doc. MUDr. V. Marešová, CSc. (*1943), po prof. Vackovi se od r. 1995 stal přednostou doc. MUDr. J. Beneš, CSc. (*1954).

Tým 3. infekční kliniky v polovině 80. let 20. stol.: zleva as. Tesařová-Mágrová, as. Lobovská, prof. Kouba, doc. Duniewicz, doc. Sixtová, as. Tichý, as. Staňková [zvětšit obrázek]

      Vývoj na 1. LF UK byl složitější, po úmrtí prof. MUDr. K. Kouby, DrSc. byla v roce 1987 pověřena vedením kliniky na necelé dva roky doc. MUDr. E. Sixtová, CSc. (1928-1992), v letech 1989-1991 pak doc. MUDr. V. Marešová, CSc. (*1943). Na základě konkurzního řízení byla pak v únoru 1991 jmenována doc. MUDr. A. Lobovská, CSc. (*1936). V témže roce bylo děkanem 1. LF UK připojeno ke klinice oddělení tropické medicíny a změněn název kliniky na III. kliniku infekčních a tropických nemocí. Od r.1993 je součástí kliniky i Laboratoř tropických parazitóz (Studničkova 7, Praha 2), vedená RNDr. E. Nohýnkovou, Ph.D. Od roku 1985 je na klinice soustředěna péče o osoby HIV/AIDS; vedoucí AIDS centra je doc. MUDr. M. Staňková, CSc. (*1941).

Část týmu 3. infekční kliniky v roce 2004: zleva as. Holub, doc. Lobovská, dr. Zachovalová, doc. Staňková, mgr. Čtrnáctá, as. Havlíčková, as. Šimeková [zvětšit obrázek]

V roce 2004 se ujal vedení III. infekční kliniky současný přednosta docent, později profesor MUDr. M. Holub, Ph.D. Po doc. Marešové převzal vedení kliniky nynější přednosta doc. MUDr. D. Pícha, CSc. Současné vedení klinik je tedy následující:

• I. infekční klinika 2. LF UK a IPVZ - doc. MUDr. V. Marešová, CSc. (*1943)
• II. infekční klinika 3. LF UK - doc. MUDr. J. Beneš, CSc. (*1954)
• III. klinika infekčních a tropických nemocí 1. LF UK - prof. MUDr. M. Holub, Ph.D. (*1963)

      V léčebné péči kliniky pracují jako celek, každá z nich má svá specifická odborná i výzkumná zaměření. Klinickým primářem byl do r. 1996 MUDr. M. Novák, CSc. (*1932) a od roku 1996 je v této funkci prim. MUDr. H. Roháčová, Ph.D. (*1954).

Prof. Vacek s kolektivem septické stanice [zvětšit obrázek]

      Rozvoj anesteziologicko-resuscitační péče u klinicky závažných průběhů infekčních nemocí si vynutil vznik infekční jednotky intenzivní péče (JIP, 1991). Vedoucím lékařem byl MUDr. M. Kolář, nyní tuto funkci zastává MUDr. M. Helcl.

      Celá infekční klinika má 8 standardních oddělení, z toho 2 dětská, používaná pro nemocné s přenosnými chorobami, u kterých je nezbytná hospitalizace. Život ohrožující komplikace infekčních chorob se řeší na jednotce intenzivní péče. Na klinikách se vyučuje infektologie všech tří pražských lékařských fakult a je základním pracovištěm postgraduální výuky infektologie. Centrální ambulance byla pro zvýšení kvality péče přemístěna z přízemí do IV. patra. Pracují zde ambulance pro chronická onemocnění a následné stavy (pro neuroinfekce, zoonózy, únavový syndrom, lymskou borreliózu, antirabickou profylaxi, vrozené infekce, infekce herpetickými viry, importované nákazy a další), samostatná je ambulance pro osoby s HIV/AIDS. Infekční klinika je superkonziliárním pracovištěm v oboru infekčních nemocí včetně HIV/AIDS. Je budována jednotka pro vysoce nebezpečné nákazy (např. hemoragické horečky, SARS, plicní mor apod.). Součástí pracoviště jsou dvě specializované laboratoře: laboratoř buněčné imunologie (s průtokovým cytometrem, při 1. LF UK, vedoucí prof. MUDr. M. Holub, Ph.D.) a výzkumnou laboratoř neuroborreliózy (při 2. LF UK, vedoucí doc. MUDr. D. Pícha, CSc.). Na infekční klinice je přístroj k časné detekci růstu bakterií v hemokulturách a jiném biologickém materiálu (BACTEC). V roce 2011 byly rekonstruovány operační sály, čímž vyhovují nejpřísnějším kritériím na ošetřování infekčně nemocných. Na ambulanci ve 3. patře je elektroencefalograf (EEG). Provoz je nepřetržitý, chronické ambulance pracují dle ordinačních hodin.

1. Procházka J. Budování infekčního pavilonu. Zdravotnické aktuality Ministerstva zdravotnictví č. 5. Praha 1947.
2. Hlaváčková L, Svobodný P. Dějiny všeobecné nemocnice v Praze 1790-1952 (k 200. výročí založení nemocnice). Karolinum, Praha 1990.
3. Svobodný P, Hlaváčková L. Pražské špitály a nemocnice. Knižnice dějin a současnosti, Praha 1999.
4. Kredba K. 35 let lékařem na infekční skupině a infekční klinice na Bulovce a 25 let učitelem na Lékařské fakultě hygienické KU. Praha 1977, rukopis (nepublikován).
5. Havlík J. Infekční klinika (k 50.výročí FN Bulovka). Praha 1981 (místní tisk).
6. Lobovská A. Infekční klinika: Vybudování české klinické základny infekčního lékařství. In: Kolektiv autorů. Sedmdesát let nemocnice Na Bulovce. Fakultní nemocnice Na Bulovce, Praha 2001 (místní tisk), 16-20.