Zavšivení

Jean Arthur Rimbaud: Hledačky vší (Les Chercheuses de poux) ze sbírky Oeuvres


Když čelo dítěte, ztýráno rudou mukou,
o neurčitý snů roj bílý žadoní,
tu obě velké sestry, sličné, křehkých rukou
o nehtech stříbřitých, se k němu nakloní.

U okna dokořán pak posadí si dítě,
kde květin směsicí vzduch modrý provívá,
a prsty jemnými mu rozkošně a lítě
vískají těžký vlas, jejž rosa omývá.

Tu slyší zpívati bojácný jejich dech,
v němž voní rostlinný a růžový med dlouhý,
přerýván chvílemi, když sykne na jich rtech
srknutí vlahých slin či rozlíbané touhy.

Řas černých slyší tluk v tišině vůní plné;
až k apatii zpit, ve vlasech ucítí
se suchým praskotem jich sladké prsty mlnné
svým nehtem královským mu vešky vražditi.

Tu víno lenosti se do hlavy mu valí,
jak harmoniky vzdech, jež zešílela snad;
a zlaskán pomalu, hoch cítí v sobě náhlý
stesk pláče bez konce stoupat i umírat.

Překlad S. K. Neumanna

Zdroj:

Karel Čapek: Francouzská poezie nové doby. Československý spisovatel, Praha, 1968

 

Když čelo dítěte při dlouhém usínání
se krčí bázlivě před snem jak před mukou,
tu k jeho loži se dvě velké sestry sklání
s nehtíky ze stříbra, jež svítí na rukou.

A posadí si je u otevřených oken,
kde koupá modrý vzduch svou květinovou směs,
a vjedou prstíky do jeho těžkých loken,
jež kropí drobný déšť, když zachvěje se bez.

A dítě poslouchá zpěv bázlivého dechu,
z nějž voní rostlinný a zlatožlutý med
a který přeruší vždy při kratinkém vzdechu
hvízdnutí drobných slin anebo polibek.

Slyší, jak skládají lem černobrvých víček
ve vonných mlčeních při častém mrkání,
když vraždí malou veš pod nehty královniček
s netečnou rozkoší a bez slitování.

Tu víno Lenosti v něm propuká a vzpění,
vzlyk lkavých harmonik, jež třeští po hráči:
dítě cítí, jak při každém pohlazení
prýští a umírá v něm touha po pláči.

Překlad V. Nezvala

Zdroj:

Arthur Rimbaud: Má bohéma. Československý spisovatel, Praha, 1977




Originál:

Les Chercheuses de poux

Quand le front de l´enfant, plein de rouges tourmentes,
Implore l´essaim blanc des rêves indistincts,
Il vient près de son lit deux grandes sœurs charmantes
Avec de frêles doigts aux ongles argentins.

Elles assoient l´enfant devant une croisée
Grande ouverte où l´air bleu baigne un fouillis de fleurs,
Et dans ses lourds cheveux où tombe la rosée
Promènent leurs doigts fins, terribles et charmeurs.

Il écoute chanter leurs haleines craintives
Qui fleurent de longs miels végétaux et rosés,
Et qu´interrompt parfois un sifflement, salives
Reprises sur la lèvre ou désirs de baisers.

Il entend leurs cils noirs battant sous les silences
Parfumés; et leurs doigts électriques et doux
Font crépiter parmi ses grises indolences
Sous leurs ongles royaux la mort des petits poux.

Voilà que monte en lui le vin de la Paresse,
Soupir d´harmonica qui pourrait délirer;
L´enfant se sent, selon la lenteur des caresses,
Sourdre et mourir sans cesse un désir de pleurer.

 

Rimbaud, Jean-Nicolas Arthur (20. 10. 1854 - 10. 11. 1891), francouzský básník a intimní přítel Paula Verlaina, nejvýznamnější představitel tzv. "prokletých básníků". Narodil se v Charleville. Vytvářel básně a útvary stojící na pomezí poezie a prózy, postihující niterná hnutí prostřednictvím asociací představ, slovních experimentů a trsů jinotajů a symbolů. Rozbil tradiční poetiku, vycházel z intenzívně vnímané zkušenosti. Odhaloval iluzornost pravd uznávaných společností, jež vystavil pohrdavému posměchu. Jeho dílo vycházelo ze zloby, z revolty a vnitřmí síly a brutálně útočilo na všechny formy tradice. Útoky proti povrchnosti, zbabělosti a všednosti společnosti postupně přerostly v nenávist proti všem hodnotám a posvátným tabu konvenčního světa. Ovlivnil moderní francouzskou poezii, zejména symbolisty a surrealisty. Zemřel předčasně v Marseille.
(Internetová stránka
Literární doupě - http://ld.johanesville.net/)

Další životopisné údaje o A. Rimbaudovi na webové stránce Literární doupě zde

 

Na začátek / Top of the Page
Infekční nemoci v beletrii / Infectious Diseases in Works of Fiction
Úvodní stránka / Home Page



HR © 1. 10. 2007