Zákon upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví a soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich působnost a pravomoc.
(1) Veřejným zdravím je zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života.
(2) Ochrana a podpora veřejného zdraví je souhrn činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováním.
(3) Hodnocením zdravotních rizik je odhad míry závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a způsobu života. Výsledek hodnocení zdravotního rizika je podkladem pro řízení zdravotních rizik, čímž se rozumí rozhodovací proces s cílem snížit zdravotní rizika.
(4) Uvedením výrobku do oběhu se rozumí jeho nabízení k prodeji, podávání, prodej nebo jiný způsob poskytování výrobku1 spotřebiteli2 nebo pro výrobní a provozní účely. Za výrobek se pro účely tohoto zákona nepovažuje voda koupaliště a sauny a materiál ploch uvedených v § 13 odst. 2.
(5) Infekčním onemocněním se rozumí příznakové i bezpříznakové onemocnění vyvolané původcem infekce nebo jeho toxinem, které vzniká v důsledku přenosu tohoto původce nebo jeho toxinu z nakažené fyzické osoby, zvířete nebo neživého substrátu na vnímavou fyzickou osobu.
(6) Izolací se rozumí oddělení fyzické osoby onemocnělé infekční nemocí po dobu nakažlivosti této nemoci od jiných fyzických osob, a to způsobem, který zabrání nebo omezí přenos infekce na jiné fyzické osoby, které by mohly infekci dále šířit.
(7) Karanténními opatřeními jsou
a) karanténa, kterou se rozumí omezení aktivit zdravé fyzické
osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním
onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy (dále jen "fyzická
osoba podezřelá z nákazy"), a lékařské vyšetřování takové
fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění
v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit,
b) lékařský dohled, při kterém je fyzická osoba podezřelá z nákazy
povinna v termínech stanovených prozatímním opatřením
zdravotnického zařízení léčebně preventivní péče státu3, osoby
provozující nestátní zdravotnické zařízení4 nebo rozhodnutím
příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví docházet k lékaři
na vyšetření nebo se vyšetření podrobit,
c) zvýšený zdravotnický dozor, jímž je lékařský dohled nad
fyzickou osobou podezřelou z nákazy, které je uložen zákaz
činnosti nebo úprava pracovních podmínek k omezení možnosti
šíření infekčního onemocnění.