Případ 19

Onemocnění po poranění psem z Eiseltových Rozprav o nemocech sdělných z roku 1904

(pokračování)

Diagnóza

Poranění zvířetem v anamnéze, celková nevůle a odpor k vodě (hydrofobie) jsou zde subtilními příznaky počínající vztekliny. Onemocnění vzteklinou a smrt po poranění vzteklým zvířetem vzniká velmi obecně v jednom ze šesti případů pokousání. Pokousání kočkou je horší než od psa.

Před Pasteurovým léčením uvádí Lépine (1938) rizika poranění následující:
  • povrchní kousnutí na trupu a končetinách: 15%
  • kousnutí oděvem: 3-5%
  • poškrábání a znečištění oděrek slinami: 0,5-1,5%.
Obdobná statistika Babese vypadá takto:
  • obličej: 88%
  • ruce: 68%
  • horní končetiny: 30%
  • trup: 32%
  • dolní končetiny: 21%.
Po Pasteurově léčení jsou (Bernsteinem 1905) uváděna tato rizika:
  • rány na hlavě: 2%
  • úhrn: 0,7%.

Závěr kazuistiky

"... vzteklina od psa. Byl tam přijat a zemřel třetího dne."

Doslov

     Pelnář cituje z Barbiera více kazuistik, v nichž nepatrné zranění bylo vstupní branou viru vztekliny. Jednou z nich je vyprávění z Caelia Aureliana o krejčím, který zašívaje roucho roztržené vzteklým psem při kousnutí, ukousl nit a byl pak stižen vzteklinou. Obdobné neštěstí se stalo podle Krause ve Vídni, kde bylo i zjištěno, že se postižená žena řízla nití do rtu. Bardsleyův nemocný rozvazoval uzel na provaze, jímž byl oběšen vzteklý pes, pomáhal si zuby a onemocněl vzteklinou. Enaux a Chaussié viděli onemocnět lidi, kteří si čistili nos a ústa šátkem potřísněným od slin vzteklého psa. Ricochonova nemocná se škrábla do prstu při škubání slepice zakousnuté vzteklým psem. V jiném případě se žena škrábla o klec, v níž byl zavřen vzteklý pes a zemřela vzteklinou.
     V České republice je vzteklina lidí v posledních desetiletích velmi vzácná. V roce 1968 byla diagnostikována lyssa u ženy po expozici liškou, v roce 1973 u muže po pokousání psem v Indii a v roce 1989 zemřel muž - cizinec a zdroj zůstal neobjasněn s předpokládanou expozicí ve Vietnamu.


Literatura

  • Pelnář J. Pathologie a therapie nemocí vnitřních. I. Nemoci infekční a parasitární. 2. vydání. Bursík a Kohout, Praha 1941, 603-621
  • Barbier A. Les sources de la virulence rabique. Presse méd (Dijon) 1929;1659
  • Matouch O. Vývoj nákazové situace vztekliny v Evropě a České republice v průběhu 20. století. Klin mikrobiol inf lék 2001;7(6):162-165

Zpět na Kasuistiky infekčních nemocí
Úvodní stránka
 
© Hanuš Rozsypal, 30. 8. 2002