Laktózový toleranční test

obrazek_cislo_72 Laktózový toleranční test, dechový test s 13C-laktózou, H2-test
Laktózový toleranční test je nepřímým měřením aktivity intestinální laktázy, enzymu kartáčového lemu enterocytu, který hydrolyzuje laktózu na glukózu a galaktózu. Laktózový test pro diferenciální diagnostiku malabsorpčního syndromu - laktózové nesnášenlivosti - se klasicky prováděl hodnocením hladiny glykemie za 15, 30, 60 a 90 minut po perorálním podání 50g laktózy v 500 ml vody. Průkazem deficitu laktázy je vzestup glykemie o méně než 1 mmol/l. Laktózový test lze nověji hodnotit také dechovými testy a to jak H2 testem, kdy ve vydechovaném vzduchu stoupá koncentrace vodíku následkem bakteriálního rozkladu laktózy nerozštěpené laktózy v tlustém střevě, nebo detekcí uhlíku 13C po podání značené 13C-laktózy. Velmi přesné výsledky poskytuje kombinovaná metoda 13C/2H2-laktózový test, kdy je hodnoceno enzymatické štěpení laktózy (markerem je 13C uhlík) a současně jako korekce motility, pasáže je použito bakteriálního štěpení v tlustém střevu (markerem je H2).

Diagnostiku laktózové intolerance lze již také doplnit DNA stanovením specifického genotypu - varianta -13910 T/C. Pro zvýšení spolehlivosti testu lze použít i kombinace dvou izotopových markerů. Nejnovější studie doporučují kombinovaný test se stanovením střevní permeability - LDI/SAT index. Laktózový test je proveden podáním 25 g 13C-laktózy + 0.5 g 2H2-glukózy, detekce 13C-glukózy metodou GC/C/IRMS; 2H2-glukózy GC/MS, permeabilita je provedena podáním 5 g laktulózy a 1 g L-rhamnózy,hladina cukrů v moči je stanovena metodou GC. Diagnostiku laktázové intolerance lze provést i rychlým rapid-testem z duodenální biopsie. Rapid-test je technicky podobný CLO-rapid testu pro diagnostiku Helicobacter pylori. Inkubační médium v komůrce pro vložení biopsie zahrnuje enzymy glukózo-oxidázu a peroxidázu, a chromogenní oxidačně-redukční substát, doba provedení testu je 20 minut.

Reference
Rezaie A. - Am J Gastroenterol. 2017, Medline - link
Houben E. - Nutrients. 2015, Medline - link
Santonocito C. - Clin Chim Acta. 2015, Medline - link
Enko D. - Gastroenterol Res Pract. 2014, Medline - link
Misselwitz B. - United European Gastroenterol J. 2013, Medline - link
Ghoshal U.C. - J Gastroenterol Hepatol. 2013, Medline - link
Usai-Satta P. - World J Gastrointest Pharmacol Ther. 2012, Medline - link
Knudsen C.D. - South Med J. 2012, Medline - link
Marton A. - Aliment Pharmacol Ther. 2012, Medline - link
Mądry E. - Acta Biochim Pol. 2010, Medline - link
Jellema P. - QJM. 2010, Medline - link
Hovde O. - BMC Gastroenterol. 2009, Medline - link
Di Stefano M. - Dig Liver Dis. 2009, Medline - link
Robayo-Torres CC. - J Pediatr Gastroenterol Nutr. 2009, Medline - link
Argnani F. - World J Gastroenterol. 2008, Medline - link
Waud JP. - Ann Clin Biochem. 2008, Medline - link
Ojetti V. - Dig Dis Sci. 2007, Medline - link
Szilagyi A. - Clin Gastroenterol Hepatol. 2006, Medline - link
DiCamillo M. - Can J Gastroenterol. 2006, Medline - link
Bodlaj G. - Clin Chem. 2006, Medline - link
Koetse HA. - Scand J Gastroenterol. 2006, Medline - link
Stellaard F. - Isotopes Environ Health Stud. 2005, Medline - link
Hogenauer C. - Eur J Gastroenterol Hepatol. 2005, Medline - link
Vonk RJ. - Eur J Clin Invest 2003, Medline - link
Casellas F. - Dig Dis Sci. 2003, Medline - link
Murphy MS. - Acta Paediatr 2002, Medline - link
Vonk RJ. - Eur J Clin Invest 2001, Medline - link
Stellaard F. - Scand J Gastroenterol 2000, Medline - link