"Profesor chirurgie H. na cestě z divadla otřepal popel doutníku na zdi domu, při tom cítil jako píchnutí do malíčku pravé ruky a viděl nepatrnou ránu krvácející.
Domníval se, že se poranil odřením; viděl vedle sebe velikého psa ubíhat, nepovšiml si toho ani a až později na to vzpomněl. Pes onen byl za nějakou dobu strážníkem zabit.
Devátý den, ani na tu příhodu dále nemysle, při visitě v nemocnici obchodního družstva žádal o sklenici vody. Jak mu byla donesena, odstavil ji a prohlásil, že se cítí nevolným, odešel domů.
Napsal list řediteli blázince, aby mu prokázal tu milost a přijal ho do svého ústavu, že vypuká u něho ..."
|