Céliakální sprue

obrazek_cislo_8 Celiakální sprue (CS, glutenová enteropatie) je onemocněním autoimunního charakteru s geneticky podmíněnou vazbu (HLA-DQ2/DQ8) a specifickou humorální odpovědí na spouštěcí faktor - peptidy pšeničného gliadinu (lepku) resp. zásobním proteinům (prolaminům) příbuzných obilovin, ječmene, žita a ovsa. Diagnostika celiakie je založena na histologickém, příp. histochemickém vyhodnocení bioptických vzorků sliznice tenkého střeva. Při celiakii prokazujeme léze sliznice tenkého střeva se snížením nebo vymizením klků, hypertrofií Lieberkühnských krypt, poruchou vyzrávání enterocytů a ústup těchto změn po bezlepkové dietě.Současné poznatky přinášejí doklady o heterogenitě klinické prezentace tohoto onemocnění.

obrazek_cislo_7 Klasická forma, diagnostikovaná často již v dětském věku, je provázena hubnutím, průjmy a histologickým průkazem atrofické, ploché sliznice tenkého střeva (průkaz enterobiopsií). Základní léčbou je dietní režim s vyloučením lepku, tzv. bezlepková (gluten-free) dieta. Po nasazení této léčby dochází u klasické formy k normalizaci klinického stavu i laboratorních testů. Další formy nejsou běžně diagnostikovány a tvoří téměř 80% případů, které jsou schematicky rozděleny do dalších skupin v modelu ledovce.
Němá (silent) forma celiakie je charakterizována patologickými hodnotami sérologických testů, a při enterobiopsii nalézáme charakteristické změny histologického obrazu céliakie.
Latentní forma je charakterizována pouze pozitivními sérologickými testy, při enterobiopsii je nalezena normální architektura sliznice. Jako potenciální forma je označena populace s genetickou predispozicí tj. HLA DQw2 antigenem a zvýšeným počtem intraepiteliálních lymfocytů resp. g/d IEL sybtypů. Prevalence je podle nejnovějších studií z roku 2003 jak u dětí, tak v dospělé populaci cca 1:100.

obrazek_cislo_84 Tkáňová transglutamináze je enzymem, který má klíčovou roli nejen v diagnostice, ale i ve vlastní patogenezi onemocnění. Gliadin, gliadinové fragmenty a peptidy obsahují velmi vysoké procento glutaminu (30 - 40% tvoří glutamin a prolin) a gliadin je proto velmi dobrým substrátem pro enzym tkáňovou transglutaminázu. Tkáňová transglutamináza je strukturou v endomyziu, proti které se tvoří protilátky, je vlastním autoantigenem celiakie. Tkáňová transglutamináza vytváří vazbu na substrát (gliadin), modifikuje tyto peptidy a vznikající neoepitopy se vážou s povrchovými glykoproteiny HLA-DQ2/DQ8 pozitivních imunokompetentních buněk a vyvolávají imunitní odpověď ve sliznici tenkého střeva. Struktura vazebného místa je přesně popsána, a peptid gliadinu délky 33 aminokyselin se sekvencí -PQPQLPY- je transglutaminázou deamidován na sekvenci -PEPELPY-.

Diagnostika celiakie je zaměřena především na screening celiakie a zahrnuje protilátky ke gliadinu třídy IgA a IgG (AGA-A, AGA-G), endomysiu (EmA) třídy IgA a IgG a protilátky ke tkáňové transglutamináze třídy IgA a IgG (atTG-A, atTG-G). Laboratorní diagnostika dále umožňuje monitorovat vývoj onemocnění a dodržování nezbytné diety pomocí funkčních testů malabsorpce, dechovými testy s měřením koncentrace vodíku (H2-dechové testy) nebo stabilního uhlíku - CO2 s 13C-značenou xylózou, laktózou, sacharózou nebo sorbitolem. V poslední době jsou testovány i další markery onemocnění, především interleukiny a další imunomarkery. Mezi nejnovější markery ve stolici patří gliadin-33mer, rezistentní peptid gliadinu, který v deamidované formě vázaný na HLA receptor vede k aktivaci celiakie. Detekce ve stolici indikuje nedodržování bezlepkové diety.

Reference
Moreno ML. - Nutrients. 2017, Medline - link
Wolf J. - Gastroenterology. 2017, Medline - link
Comino I. - Am J Gastroenterol. 2016, Medline - link
Daves M. - J Immunol Methods. 2016, Medline - link
Wolf J. - Clin Chim Acta. 2016, Medline - link
Moreno ML. - Gut. 2015, Medline - link
Brusca I. - Adv Clin Chem. 2015, Medline - link
Mooney PD. - Clin Gastroenterol Hepatol. 2015, Medline - link
Lundin KE. - Scand J Gastroenterol. 2015, Medline - link
Tosco A. - Clin Exp Immunol. 2014, Medline - link
Spatola BN. - Aliment Pharmacol Ther. 2014, Medline - link
Kurppa K. - Gastroenterology. 2014, Medline - link
Ludvigsson JF. - Gut. 2014, Medline - link
Fernández-Banares F. - PLoS One. 2014, Medline - link
Comino I. - Am J Clin Nutr. 2012, Medline - link
Catassi C - Am J Med. 2010, Medline - link
Hope HB. - Scand J Gastroenterol. 2010, Medline - link
Tveito K. - Scand J Gastroenterol. 2009, Medline - link
Ritchie BK. - Pediatrics. 2009, Medline - link
Fraser JS. - World J Gastroenterol. 2006, Medline - link
Bonamico M. - J Pediatr Gastroenterol Nutr. 2006, Medline - link
Hill ID. - Gastroenterology. 2005, Medline - link
Rostom A. - Gastroenterology. 2005, Medline - link
Murdock AM. - Eur J Gastroenterol Hepatol. 2005, Medline - link
Ferre-Lopez S. - Clin Gastroenterol Hepatol. 2004, Medline - link
Tommasini A. - Arch Dis Child. 2004, Medline - link
Maki M. - N Engl J Med. 2003, Medline - link
West J. - Gut 2003, Medline - link
Sanders DS. - Eur J Gastroenterol Hepatol 2003, Medline - link
Kocna P. - Clin Chem Lab Med 2002, Medline - link
Trevisiol C. - Scand J Gastroenterol 2002, Medline - link
Clemente MG. - J Pediatr Gastroenterol Nutr 2002, Medline - link
Lagerqvist C. - J Intern Med 2001, Medline - link
da Rosa Utiyama SR. - Dig Dis Sci 2001, Medline - link
Aleanzi M. - Clin Chem 2001, Medline - link
Bardella MT. - Dig Liver Dis 2001, Medline - link
Bowron A. - Ann Clin Biochem 2000, Medline - link